Před 55 lety sem na tancích armád Varšavské smlouvy dorazila též tzv. "normalizace", ač to 21.srpna 1968 ještě málokdo tušil. Tento plíživý proces pak postupně během několika málo let prosákl celou společností. Zejména v 70., ale i v 80. letech postupně zformoval generaci kariéristických oportunistů (za všechny Babiš, Pavel, Fremr atd., doplňte si sami), která si bez skrupulí již tehdy dokázala zadělat na slušné postavení. Protože definičním znakem této generace byla a je bezbřehá přizpůsobivost, svou poziční výhodu uměli pak využít i v demokratickém režimu, své kariéry v něm dobudovali a postupně se dostali na společenský a mocenský vrchol, na němž vystřídali generaci, zformovanou "šedesátkami", v jejichž životě byla zásadním úhelným kamenem právě invaze 1968 (za všechny Havel, Klaus, Zeman atd., doplňte si sami). Lkát nad tím nemá příliš význam, jde v podstatě o standardní generační výměnu. Nicméně neuškodí ji nazvat pravými jmény. To, co se ve světle této výměny stává definitivně směšným, je - jak se ukazuje - povrchní a pokrytecké "vyrovnávání s minulostí", které bylo stejně vždycky především elitářským moralizujícím projektem.

Zajímavé spíše je přemýšlet o tom, kým bude za cca 10-15 let vystřídána u moci generace normalizačních konformistů: zda dnešními padesátníky, které ještě formoval podnikatelský étos "devadesátkové" společenské a ekonomické transformace, nebo už tou následující, plně "europeizovanou" a tedy dominantně liberálně-levicovou generací dnešních čtyřicátníků/třicátníků.

To totiž předurčí naši budoucí ekonomickou politiku, zahraniční vztahy, vládní agendu, sociálně-kulturní atmosféru, způsob přerozdělování veřejných prostředků atd.

Stále ještě to můžeme ovlivnit.