S tímto časovým odstupem si dovoluji tvrdit, že tehdy udělala ODS zcela zásadní strategickou chybu, která rozhodla o našem dalším osudu, v podstatě až do dnešních dnů.

Měli jsme tehdy Rusnokovu vládu nechat projít (třeba odchodem při hlasování) a nechat ji vládnout až do řádných voleb v květnu 2014. Získali bychom čas, zkonsolidovali se, setřásli ze sebe nejhorší dopady aféry Nečas/Nagyová. Za těch 9 měsíců by se bývalo už ukázalo, že šlo o hlavně o prokurátorsko/policejní puč Ištvana a Šlachty.

My jsme to ale chtěli v záchvatu emocí “nandat” Zemanovi, sestřelili Rusnoka, hnali se bez rozmyslu do předem jasně prohraných předčasných voleb a otevřeli jsme tak dveře Babišovi, kterému jsme svou zbrklostí také nedobrovolně napsali program.

Všechno špatně.

Z toho drtivého volebního výprasku 2013 už jsme se vlastně nikdy pořádně nevzpamatovali - v dalších volbách 2017 jsme popolezli jen o pár procent a v 2021 těsně uspěli jen za cenu kompromisní trojkoalice Spolu, která nás ovšem obírá o značnou část vlastní identity, takže jako značka ODS stojíme na místě.

A všechno to začalo 7.srpna 2013.