dovolte mi na tomto místě v parku Budoucnost pronést pár slov a všechny Vás zde přivítat. Chci projevit velikou a upřímnou úctu všem občanům České republiky, kteří se během krutého protektorátního útlaku nevzdali myšlenky na svobodný život v tehdejší Československé republice. Svůj nesouhlas nejhlasitěji projevili v květnových dnech před šedesáti sedmi lety. Právě v těchto dnech si připomínáme odhodlání, odvahu, smysl pro povinnost a touhu po svobodě českého národa. Národa, který s posledními výstřely druhé světové války vstoupil do dalších dějinných osudových bojů za svobodu.
Vidím mezi námi také přímé svědky květnových událostí roku 1945 v našem městě. V sobotu 5. května 1945 v 9:15 přijal vedoucí tel. ústředny Rolnického domu František Sýkora zprávu z Prahy o vypuknutí povstání , na tomto domě byl vzápětí vyvěšen v našem městě první český prapor. Události měly rychlý spád . Ten samý den se jednalo na schůzi Revolučního národního výboru o přejmenování města. Bylo podáno několik návrhů, nejvíce hlasů od přítomných získal návrh od Antonína Šouby na název Havlíčkův Brod. Město se tak přihlásilo ke svému největšímu muži a stalo se prvním v republice, kde došlo v revolučních dnech roku 1945 ke změně názvu, které bylo oznámeno vyhláškou.
12.května 1945 přišla pro občany našeho města asi ta nejkrutější zpráva. Stalo se tak na základě výpovědi zajaté Němky o umučených ve stráni za bývalým německým lazaretem. Po novém prohledání celého prostoru byly nalezeny v noci na neděli 13. května dva hromadné hroby v Rozkošské stráni a v nich byli poznáni Petr Pavlík, František Rachač, Karel Špila, Jan Šula z HB, dále z blízkého okolí pocházející Ladislav Havel, Bedřich Plichta, Antonín Baloun a Antonín Doležal,celkem 8 mrtvých a zohavených těl. Jejich těla byla pietně pochována v Lázničkově stráni.
V pondělí 14. května 1945 byly všechny oběti z převratových dnů pohřbeny do společného hrobu v těsné blízkosti sochy KHB. Se statečnými se tehdy rozloučil Antonín Šouba : “Nejdražší bratři! Skláníme se v hlubokém žalu nad Vámi, kteří jste položili životy za naši drahou vlast. Slyšíme tlukoty vašich srdcí v posledních hodinách Vašeho života - radostné tlukoty srdcí, když se svoboda naší země rodila I bolestné vaše vzdechy, když jste v hrozném zoufalství a mučení odcházeli, vy, vznešení hrdinové…..spěte tedy klidně, budou Vám tady slovanské lípy vonět,české stormy šumět a nebeské ptactvo zpívat o naší upřímné lásce a vděčnosti k Vám na věky. Budiž Vám naše česká země lehká “. Nádherná slova, na která dnes bohužel zapomínáme….
Nesmíme zapomenout na myšlenku svobody, a na lidi, kteří svobodu nezištně hájili.
Ráda bych vyjádřila úctu všem hrdinům, kteří bojovali v květnových dnech za svobodu. Za svobodu svoji i druhých. Za svobodu českého národa.
Děkuji Vám
Jana Fischerová