Hugo Chávez podnikl sice některé kroky ve směru odpoutání se od tragické závislosti na exportu ropy, ale tyto kroky nebyly úspěšné. 

Po úspěchu alfabetizační kampaně Misión Robinson a snaze zlepšit bytové podmínky obyvatel a programu rozvoje kultury chudinských čtvrtí – Barrio adentro se po nástupu krize a silném poklesu cen ropy po roce 2008 země není schopná vymanit z krize. Ne příliš šťastné kroky vlády navíc jdou na ruku protivládním silám. 

Poslední vývoj v zemi zatím ukazuje „kavárenský“ směr řešení. Šéf opozice neuzná výsledek posledních voleb prezidenta, a protože má podporu zahraničních „sponzorů“ tak se ukryje a sleduje, jak se tito jeho „patroni“ snaží. V Limě se ve stylu Monroeovy doktríny (podle které je Latinská Amerika zadním dvorkem USA) shromáždění poslušní činitelé latinskoamerických zemí přihlásí k tezi o neuznaných volbách a nutnosti odstoupení Nicoláse Madura. Většina vedení států EU se postavila rovněž do zákrytu za „Velkého bratra“ a náš ministr zahraničních věcí ve vládě České republiky navrhl a prosadil stejnou nehoráznost. S grácií sobě vlastní prohlásil AB, že komunisti do této věci nemají co mluvit. Jediným překvapením je pro mne postoj M. Zemana. Pozvání Juana Guaidóa do České republiky – to je opravdu za hranicí možné tolerance.

Mimochodem – proti scénáři USA je Itálie, Kanada není také nijak nadšená i odbory této země vyhlásily podporu Madurovi. Kuba i Rusko o podpoře prezidenta N. Madura nediskutují. Jejich podpora trvá.

Po svržení prezidentky Brazílie Dilmy Rousseffové a soudním zabránění v kandidatuře bývalému populárnímu prezidentovi Louisi Ignacio Lula da Silvovi tedy vidíme novou variaci na pokus o převrat ve významné zemi Latinské Ameriky.

Armáda stojí za vedením země a další vývoj není jasný. Držím palce těžce zkoušenému lidu Venezuely.