Všechny pokusy o nápravu v minulosti ztroskotaly na partikulárních politických zájmech regionálních politiků, a také na hraběcích radách nejrůznějších tzv. "odborníků". Přesněji na argumentech, proč to či ono nelze, je nepřípustné, nedemokratické či, "nedej bóže", selektivní až segregační. Samozřejmě, nikdo z nich, kromě obecných frází, nedokázal dodnes navrhnout, co tedy mají jednotlivé školy, kraje, města a obce udělat, aby se zastavila zcela evidentní cesta k postupné a potupné debilizaci našeho školství.
K takovým "expertům", bohužel, musím přiřadit i spolek EDUin, na jehož činnosti nevidím obecně prospěšného ani tu pověstnou "mrť ". V poslední době se neustále otírají, zejména prostřednictvím svého "vedoucího komunikace", o Karlovarský kraj. Napadají v zásadě vše, o co se kraj snaží, ve snaze napravit ve školském systému, co se dá. Přičemž jim zcela uniklo, že komunikace není monolog. Že by se obtěžovali alespoň zeptat, jak je to doopravdy, se ani nenamáhali. Možná že zcela vědomě a úmyslně.
Protože pak by nemohli tvrdit takové nehoráznosti, jako v jejich poslední tiskové zprávě (ostatně opakovaně). Jako je například tvrzení, že zavedení nepodkročitelného minima bodů u přijímacích zkoušek (tzv. cut-off skóre) je represivní nástroj pro ovlivňování přechodu žáků ze základních na střední školy. Přičemž varují, že nejvíce by byli postiženi žáci ze socioekonomicky slabého prostředí. Počet bodů u zkoušky není o tom, co má uchazeč v kapse (peněžence), ale co má "v hlavě". Kromě jiného, požadavek na nepodkročitelnou úroveň znalostí pomůže základním školám také v motivaci žáků k pracovitosti. Dnes je to mnohým jedno. Stejně se někam dostanou. Nebo ne, a jdou "na pracák".
Notoricky známé údaje o tom, že se na jednotlivé typy škol a obory dostanou žáci a studenti, kteří tam nepatří a nikdy se tam neměli dostat, jsou dostatečně průkazné. Zoufalství zaměstnavatelů z úrovně "absolventů" se už zhusta projevuje v požadavku: "Naučte je alespoň ráno vstát, přijít včas!!! do práce, pokud možno umytí, čistě oblečení a učesaní, znalost angličtiny výhodou. Ostatní už je nějak doučíme." Je to důsledek neustálého ustupování z požadavků na znalosti, schopnosti, zodpovědnost, pracovitost, cílevědomost. Vzdělávací systém byl historicky nastavován a zdokonalován nejen v oblasti získávaní informací a znalostí, ale také ve výchově k poznání, že v praktickém životě se něco smí a něco nesmí, něco se může a něco nemůže, a něco se dělá, protože je to slušné, a něco se nedělá, protože je to neslušné. K právům automaticky patří povinnosti, a ke svobodě patří odpovědnost. A v neposlední řadě v úctě k autoritám, protože většina lidí bude mít v životě vždy nějakého šéfa. A to bez pravidel nejde. K pravidlům patří také hodnocení zásluhovosti, výsledků. K pravidlům také patří, že na některé profese se prostě někdo hodí ("má na to") a na některé nehodí ("nemá na to"). I tohle se podařilo "pseudohumanitním expertům" dokonale rozvrátit. Vazba mezi vykonávanou profesí a fyzickými a psychickými předpoklady se stala "totalitním přežitkem".
Kraje, jejich zástupci v asociaci se v zásadě jednomyslně shodli, že se už musí alespoň nějaká opatření realizovat. Většinou na jednotné celostátní úrovni, s tím, že nelze ignorovat specifickou situaci v jednotlivých regionech. Navrhují a požadují, po diskusi a připomínkách, konkrétní, věcná opatření. Včetně možných rizik a řešení sociálních dopadů.
Jestli něco škodilo a škodí našemu školství, pak jsou to nedomyšlené experimenty, fantasmagorické teorie, a z nich odvozené hraběcí rady všelijakých pseudo expertů. Je nejvyšší čas, snad ještě není pozdě, vrátit se k rozumu. Chcete-li, i tomu selskému.
