V poslední době, a nejen v souvislosti s Brexitem, slyšíme z úst naších vedoucích politiků , ekonomů, tzv. analytiků a jiných „expertů“ , že bychom se měli snažit být součástí, či přímo v jádru, ještě lépe „tvrdém“ jádru, EU. To, kdo tam (do toho tvrdého jádra) zřejmě patří, jednoznačně ukázala schůzka představitelů šesti „zakládajících“ zemí EU,za vedení Německa a Francie pak zvláště. No a kdo tam nebyl, je logicky ta slupka, která „jádru“ poslouží jako ochrana před nepohodou, případně nebezpečím, ale hlavně jako „zdroj výživy“.
Právě tenhle přístup, to dělení na vyvolené „jádro“ a podřadnou „slupku“ je ta příčina, proč přibývá občanů, kteří mají EU plné zuby. I když se budou všichni zainteresovaní, včetně našich „korektních a loajálních euro hřbetů“ dušovat, že to tak není.
Už od našeho vstupu jsme dostávali „čuchnout k pěsti“, když jsme měli námitky k nespravedlivým kvótám a dotacím v zemědělství, kdy jsme postupně likvidovali zavedené velkochovy hospodářských zvířat, likvidovali produkci mléka, cukru, obilí. Rozprodávali za hubičku (pardon, privatizovali) fungující a prosperující podniky., či služby, případně správu pitné vody či těžbu surovin. Atd., atp.
Možná si někdo pamatuje protekcionářská a diskriminační opatření při tzv. ochraně pracovního trhu „starých zemí“, a káravě zdvižený prst při pokusech „nových zemí“ zavádět totéž. Představa, že se v rámci vyrovnávání pracovních podmínek EU dosáhne toho, že za stejnou práci bude spravedlivě zaměstnanec dostávat kdekoliv stejnou mzdu se stala chimérou. „Slupka“ není jádro. A nikdy za fungování současné EU nebude.
Pokud se nadále bude (tvrdé) jádro EU chovat podle známého latinského přísloví Quod licet jovi non licet bovi! (Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi!), za blahosklonného a souhlasného mručení a pokyvování našich zvolených zástupců, pak se cesta rozkladu a rozpadu EU nedá zastavit. Jedině návrat ke spolupráci suverénních a svéprávných států, respektování jejich regionálních potřeb a řešení. Absolutní omezení direktivního řízení každé marginálie až nesmyslů. To je možná cesta. Otázkou zůstává, jestli ti „červi a paraziti v jádru“, zrovna tohle dokáží (dovolí) přijmout? Jestli vůbec dovolí, aby se EU změnila z nahnilého ořechu na, dejme tomu, krásnou a zdravou slunečnici.
