Potřebujeme platit eurem?

  V současné době se v tisku objevilo několik informací a úvah. Jednak na téma absolutního zákazu plateb v hotovosti, s tím, že veškeré platby bude nutné provádět elektronicky. A pak také diskuse na téma, zda a kdy, má Česká republika přejít na euro. A také, ojediněle téma, zda vůbec potřebujeme obecně peníze jako takové.

   Myslím, že úvaha o nepotřebnosti peněz je velmi idealistická. Potřeba praktického směnného ekvivalentu je nutná, a ještě hodně generací bude muset peníze používat.
   Pro nás, občany ČR, ale i ostatních států EU se po událostech v Řecku potvrdilo jedno velmi zásadní poučení. Přechod pouze na euro je cesta do poníženého otroctví. Elektronické platby (na příkaz) nefungují, a hotovost ECB nedodá. Zkrotne asi každý občan, který se tím pádem nedostane k základním životním potřebám.
   Podle mého názoru je životně důležité udržet, třeba jako paralelní měnu, vlastní českou korunu. Stejně už dnes můžete prakticky v jakémkoliv obchodě platit eurem. V příhraničních oblastech už najdete mnoho druhů zboží, které má cenovky v korunách i eurech. Na obou stranách hranice.

   Otázka ochrany před spekulativním útokem na kurz koruny je jen čistě technická záležitost.

  V případě obdobného nátlaku na naši zem, jako je právě na Řecko, pak můžeme emitovat dostatek vlastní měny pro zachování funkčnosti oběhu, chodu národního hospodářství.                

    Ovšem fakt, že ani jedna komerční banka dnes není ve veřejných,  českých, rukách, je velmi vážný problém. Protože dostat oběživo k lidem nelze zatím jinak, než přes peněžní ústavy.
   Jsem přesvědčen, že v současné situaci v EU, při způsobu jednání s některými státy, při způsobu přijímání nesmyslných nařízení a příkazů, se přechod z koruny na euro rovná velezradě. Možné výhody ze společné měny nevyváží ztrátu svobody a suverenity země.
Byl jsem dost dlouho spíše nakloněn pro euro. Možnost postupného vyrovnání mezd,(stejná výše za stejný objem a kvalitu práce), vyrovnání podmínek ve společném obchodním prostoru, společná ochrana práv občanů na důstojný život, zdálo se, že to je dobrý cíl Evropské unie a společné měny. Řecké události mě z tohoto bludu vyléčili. Jestliže by měl o množství oběživa v republice rozhodovat pouze někdo mimo náš stát, jak to je nyní v případě Řecka (nejen), pak to nelze akceptovat.
Z obdobných příčin se jeví jako absolutně nepřijatelné, souhlasit se zrušením hotovostních plateb a přechodem pouze na platby elektronické. Pokud má, byť jen teoretickou možnost, kdokoliv a kdykoliv mimo republiku vypnout elektronický platební systém, pak suverénní stát musí mít z důvodu své svobody a bezpečnosti dostatečnou zásobu oběživa. A tu má jen tehdy, pokud o emisi peněz ve vlastních tiskárnách a mincovnách rozhoduje samostatně. A také, pokud má alespoň jednu vlastní banku, s vlastním, záložním, zúčtovacím systémem, a   pobočkami  minimálně v každém krajském městě. Jen tak lze zajistit právo občanů  vlastního státu, dostat se kdykoliv ke svým penězům.