Demokracie je diskuse. Stěžujeme si na takřka absolutní nezájem občanů-voličů o věci veřejné. Na klesající počty voličů, kteří jsou ještě ochotní jít k urnám, a na nezájem občanů účastnit se veřejných zasedání zastupitelstev. Kašlou na politiku, a kašlou na ni právem.
Občan volič rezignuje mimo jiné i proto, že i když zvolí preferenčními hlasy zastupitele, které zná a mají jeho důvěru, stejně si partajní klaky a partičky nakonec dělají co oni uznají za vhodné.
Typickým příkladem jsou například relativně nedávné události v Karlovarském kraji. Hejtman, pod hrozbou odvolání z funkce a vyloučení ze strany nakonec za své funkce rezignoval. Záminkou byl pokrytecký nátlak na vzdání se mandátu poslance PČR, z důvodu kumulace funkcí. Pokrytecký proto, že „přátelé straníci“ sami přemluvili dotyčného hejtmana ke kandidatuře do parlamentu, přestože už kandidovat nechtěl.
Dobře si spočítali, že žádný z nich neměl tolik morálního kreditu a schopností na to, aby se do parlamentu dostal, a tiše doufali, že ho pak „přesvědčí“ aby místo přepustil člověku, který by jinak asi neměl šanci. Kalkulace vyšla, dokonce natolik, že získali díky reputaci dotyčného lídra mandáty dva. Jen s tím podvodem na voliče jim to nevyšlo, protože dotyčný hejtman odmítl zklamat důvěru, kterou má dlouhodobě ve svém obvodu velmi vysokou a z pozice poslance neodstoupil. Takže to „odskákala“ krajská koalice, která bez vážných problémů fungovala šest let. Bylo potřeba uspokojit neukojené a nekritické mocenské ambice lidí, kteří jsou sice obecně nepřijatelní pro svou „kontroverzní“ pověst. Ale jsou ochotni se spojit s kýmkoliv, třeba i s politickým nepřítelem, jen aby dosáhli potřebných vlivných pozic.
Je pak úplně jedno, jestli se do zastupitelstva dostali tím, že se svezli vrámci stranické kandidátky za zády lídrů, nebo je tam dokonce „pustili“ z místa náhradníků. Ostatně ještě je v paměti příklad z voleb do karlovarského městského zastupitelstva, kdy známý muzikant a uznávaný lékař pustili do zastupitelstva náhradníky, když se bezelstně přiznali, že dělali volavku, a pracovat v zastupitelstvu nikdy nechtěli.
Přání voliče je pak k smíchu, to se nějak okecá, a do voleb to vyšumí. Voliče zase nějak oblbneme. Nevyšumí, a neoblbnou. Voliči mají pocit marnosti, podvodu, zmaru, bezmocnosti. Když nemohou nic ovlivnit, tak k volbám nepůjdou. Proč taky?
A i když se povede zastupitelstvu zvolit za hejtmana či starostu osobnost, stejně musí šlapat podle direktiv stranických sekretariátů. Když ne, skončí. Preference, nepreference. Rozhoduje parta „kluků a holek co spolu mluví“. Volič už do toho nemá co mluvit!
Jediným reálným řešením pro znovu získání zájmu a důvěry občanů je možnost přímé volby a zároveň odvolatelnosti politiků. Je vcelku jasné, že aplikovat tento princip na celé politické spektrum je v současné době nemožné. Je však možné prosadit alespoň samostatnou přímou volbu hejtmanů a starostů. I podle stávající právní úpravy může například hejtman i starosta pozastavit špatné rozhodnutí Rady a předložit ho Zastupitelstvu k rozhodnutí. Nepamatuji se, že by to některý kdy udělal. Nemůže, už by nebyl ve funkci. Ale ochrana proti likvidaci nepohodlného hejtmana či starosty, vyplývající z přímé volby, by dala šanci, aby alespoň jeden z mnoha mohl být zásadový a nekompromisní. Pokud by se však nechal zlomit či koupit, pak musí existovat mechanismus, jak ho občané, nikoliv stranické partičky, mohou odvolat a vyměnit. Obava, že by starosta či hejtman nemohl dobře spolupracovat s Radou či zastupitelstvem, kde nemá většinu je nesmyslná. V sousedním Německu to funguje ke spokojenosti léta. Má to tu obrovskou výhodu, že si prostě musí vzájemně „koukat na prsty“, a pokud by se kdokoliv pokusil o podraz, tak mu to voliči zaručeně spočítají, protože se to „vykecá“. Volič, občan, pak má pocit, že něco zmůže, že má nějaká práva, a možnosti je prosadit a hájit.
Přímá volba hejtmanů a starostů je šance a cesta, jak rozhýbat občanskou společnost, jak znovu získat zájem občanů o věci veřejné. K demokratické diskusi, ke spolupráci . Není to všelék, který vyřeší všechny neřády společnosti. Je to ale velmi potřebný počáteční impuls. Pokud se to podaří, je reálná šance na změnu stavu společnosti. Cestou sice dlouhou a nelehkou, ale reálně možnou a dosažitelnou.
