Zastupitelstvo Karlovarského kraje na svém posledním zasedání schválilo dokument, který navrhuje určitá opatření, jejichž cílem je narovnat neblahý stav v segmentu odborného školství. Pravda, s určitou odkládací podmínkou, do příštího Zastupitelstva, kdy má Pracovní skupina, složená ze zástupců delegovaných politickými stranami, prodiskutovat a zvážit možná rizika a překážky, které by mohl tento krok způsobit. Dokument, který byl předložen týmem odborníků zcela vědomě řeší pouze segment odborného vzdělávání, nikoliv všeobecného, protože všechny pokusy o nápravu z minulosti, předkládané jako „komplexní“, byly pokaždé dost tvrdě odmítnuty. Důvodem byla tak rozdílná paleta zájmů, politických, lokálních, osobních, že sebelépe propracovaný, a argumenty podložený materiál prostě neprošel, a projít nikdy nemohl.
Dnes se už snad nenajde nikdo, kdo by veřejně prohlásil, že systém je dobrý, a nepotřebuje žádné změny. Naopak, snad všichni unisono tvrdí, že „něco“ se opravdu musí udělat. Jen to, co se má, a musí udělat, má odvahu definovat a realizovat málokdo. Bohužel.
I proto byl tedy zpracován, jako první etapa, segment odborných oborů, který je prokazatelně ve špatném stavu, a zaměstnavatelé ze všech oblastí v kraji oprávněně kritizují úroveň výsledků. Principem opatření je sloučení škol, které učí stejné, nebo příbuzné obory do jednotného systému, který zajistí stejné podmínky pro vzdělání samé. Přístup k modernímu vybavení, a podmínkám a prostředí. V neposlední řadě i stejná pravidla pro přijímání žáků a hodnocení jejich výsledků. Přirozeným vývojem, spoluprací škol, pak dojde i k úpravě počtu nabízených, a dlouhodobě neobsazovaných míst ve školách. Žádná škola, ani obor, se nezavírá, všichni stávající studenti a žáci mají záruku, že mohou dokončit své vzdělání tam, kde právě jsou. Je to řešení sice složitější, nejméně však omezující, vstřícné a civilizované. Na maximální možnou úroveň potlačí případné negativní dopady, pokud nějaké přeci jen nastanou, jak pro žáky, tak pro pedagogický sbor.
Opět se však po schválení dokumentu, zvedla značná vlna kritiky. Po pravdě předvídatelná a očekávaná. Kritikové však ani jedním argumentem neřeší věcnou podstatu, obrovský úbytek mladé populace, tragickou úroveň vzdělanosti, kdy Karlovarský kraj společně s Ústeckým, výrazně obsazuje poslední příčky v celé České republice. Námitky lze rozdělit do několika kategorií.
První skupina kritizuje, do značné míry i oprávněně, způsob a čas předložení materíálu. Několikrát bylo, s omluvou, vysvětleno, že předkladatelé nechtěli z dobrých důvodů poskytnout toto téma jako „munici“ ve volební kampani do Parlamentu ČR. Z druhé strany pak vznikl požadavek dotčených ředitelů škol, aby administrativní proces proběhl do konce roku 2017, aby měli čas a stihli dobře připravit nový školní rok 2018/2019.
Dalším argumentem jsou stížnosti některých starostů dotčených obcí, kde jsou školy slučované se sousedními, že s nimi nebylo dopředu jednáno. Nebylo, ale tento týden, v pracovní skupině, bude, přestože jejich stanovisko je více méně známé. Namítají, m.j., že jejich město utrpí jakousi blíže neuchopitelnou ztrátu prestiže, úpadek kulturně společenského statusu. I když odhlédneme od faktu, že největší význam a základní funkci v obci, z pohledu kultury a systému vzdělání, by měly mít školy Základní, jejichž zřizovatelem je právě obec, je i tato argumentace lichá. Podle dostupných údajů je naprostá většina žáků dojíždějících, jen malá část zůstává na internátu. Ráno přijedou, odpoledne odjedou. A týká se to do značné míry i pedagogů. V jednom dotčeném městě se pak radnice dlouhodobě nesnáší a nebaví s vedením střední školy, a reagují až v okamžiku, kdy se na „jejich“ školu má „nějak sáhnout“. Ve druhém si vedení města ani nevšimlo, že škola postupně přestěhovala významnou část žáků, dokonce u nosných, a kdysi tradičních oborů, do jiného města, kde má pobočku. Mimochodem také zřízenou jen proto, aby škola dosáhla na nějaké minimální stavy, které jí , jen tak tak, drží početně „nad vodou“. Počty přijatých absolventů neustále klesají, a z toho logicky plyne i klesající počet úspěšných maturantů. Kritika samotných ředitelů a vedení těchto škol by byla laciná. Starali se, a starají jak mohou, a jak jim podmínky a síly dovolí. Jen výsledek snažení, bohužel, neodpovídá jejich úsilí.
Třetí skupina argumentů směřuje na „sociálno“. Náklady na dojíždění, ubytování, vstřícné, téměř rodinné prostředí, pochopení a porozumění. Je symbolické, že si jednotliví kritici dost často protiřečí a popírají jeden druhého, někdy i sami sebe. Každá argumentace může mít minimálně dvojí pohled. Někomu vyhovuje internát, a nevyhovuje dojíždění. Jiným žákům či rodičům to vyhovuje naopak. A další prostě nemají na vybranou, a buď chce žák studovat svůj vybraný obor, a akceptuje podmínky, se kterými se naučí pracovat, nebo ne. Vnímáme velmi citlivě, samozřejmě i ekonomickou stránku, ale ta je a bude řešena také. Jen není primárně argumentem pro řešení kvality! systému vzdělávání. Je všeobecným poznatkem, že se za řečmi o individuálním přístupu často skrývá současný trend změkčování pravidel, snižování nároků na vědomosti, na chování, zodpovědnost či pracovní úsilí. V neposlední řadě pak sice, částečně lidsky pochopitelná, ale z hlediska kvality vzdělání nesprávná praxe přijímání uchazečů, kteří jinde museli studium opustit pro, řekněme neakceptování požadavků a vědomostních nároků školy. A někteří takto přestoupí dvakrát i třikrát.
Nechat to být a nedělat nic je také možnost. Ale je to ta správná cesta z marasmu, do kterého naše školství spadlo?
