Většinou šlo o kopírované emaily o pár řádcích různým fontem, které vesměs říkaly: „Moc o tom nevím, znám to jen z počítače, ale to mi nebrání mít na to silný názor… nebuďte tyran, podořte zákon předložený sněmovnou a zrušte klecové chovy…“
Sem tam dorazil email od skutečného zemědělce. Patrně proto, že nemají tolik času vysedávat u počítače, ale skutečně s těmi zvířaty pracují a starají se o ně. Proto asi ani není divu, že tyto maily byly opačného znění.
Nechal jsem si dohledat a vyfiltrovat kontakty na zemědělská družstva v okrsku, o který se starám, a ty jsem požádal o zpětnou vazbu, abych si udělal vyvážený názor.
Než vám vysvětlím, proč jsem zrušení klecových chovů slepic a zákon na ochranu zvířat v té podobě, jak byl předložen sněmovnou, nepodpořil, ještě napíši něco o svém postoji ke zvířatům a všem těm miláčkům.
Děda i my jsme slepice mívali, měli jsme nejrůznější mazlíčky, naše děti je mají i nyní, dcera si přála za přijetí na víceleté gymnázium 4 slepičky (Mařenku, Boženku, Dášenku a Růženku) a také je dostala. Táta zbudoval zateplené bydlení s výběhem a také odvezl dceru se slepicí k veterináři, kde zaplatila ze svých úspor 1300 Kč za operaci volete, protože slepici uvízl ve voleti kus provázku, který vyhrabala na kompostu. Jsem to já, kdo připomíná, že je již 8 hodin a je potřeba nakrmit všechnu domácí zvěř, byť je neděle ráno. Mám k nim vztah, ale držím si také trochu odstup, protože vím, že jsou to živé bytosti a máme za ně odpovědnost. O to větší, že nemluví a jen tiše čekají, jak se u nás budou mít. Jsou pro mě přednější včas nakrmení „mazlíčci“ než pohodlí dětí. Na druhou stranu jsou to stále jen zvířata, nejsou to lidé. Ne, opravdu si nemyslím, jak bylo řečeno na plénu, že slepice mají své city. Sama dcera, která dělá biologické olympiády, říká, že mají tak malý mozeček, že si neuvědomují ani sami sebe. Řídí se pudy a instinkty. Mám zvířata rád, ale na prvním místě u mě budou vždy lidé.
Proč jsem nepodpořil zrušení klecí pro slepice a zákon jako takový?
Zákon byl velmi špatně připraven. Sněmovna zmatlala několik věcí dohromady. Někteří senátoři mluvili o dortu pejska a kočičky, do toho spousta emocí a málo rozumu. 80% obsahu zákona a jeho dopadů do praxe by nebyl problém podepsat. Bohužel těch zbylých 20% byla hrůza! Mnozí podlehli emailovým aktivistům, a to je špatně. Senátoři by měli hájit rozum a welfare pro většinu obyvatel České republiky, ne slepic. Měli by být orly dohlížejícími na vyváženost. Zákon neměl dostat takovou podporu, aby prošel, ale měl být vrácen do sněmovny k dopracování. Ještě mohl být chvíli precizován. Vzít v potaz zpětnou vazbu aktivistů, ale nedávat jim okamžitě to, a v té podobě, o co si řeknou. Orli se zalekli slepic.
Každá věc má rub a líc. Kdybychom ten zákon pojmenovali opačně „Zákon na zhoršení podmínek pro zemědělce a likvidaci menších družstev“, nevím, zda by se pro něj s takovou nálepkou našlo tolik rukou. Jen doufám, že navzdory klackům pod nohy, budou zemědělci natolik houževnatí, že si s tím opět nějak poradí a že v důsledku tohoto zákona nebudou pak mít také spoustu času posedávat u počítače a psát nátlakové emaily sic bez argumentů, leč plné emocí.
Před několika lety museli zemědělci díky podobnému zákonu upravovat klece na nové „obohacené klece“, tedy zaplatit a implementovat technologie, které dávají slepicím větší komfort a více se blíží jejich přirozenému režimu. Klece se zvětšily, slepice mají možnost hřadovat, je tam hnízdo, stelivo, zařízení na obrušování drápů, vše je kontrolováno a musí splňovat přísné normy.
Stále to není volná příroda, na druhé straně úhyn slepic v klecích tvoří jen 3%, zatím co ve volných chovech 14%, protože tam v té populaci nepanují ony zmíněné city slepic, nýbrž nelítostné pudy dominantních jedinců a sklony ke kanibalismu. Ani v kleci, ani v hale ta slepice modré nebe prostě neuvidí. Zákon jen slepice z klecí v ČR přesune do klecí v jiných státech EU nebo mimo EU a budou se dovážet přes zprostředkovatele. Možná z daleko horších podmínek a z těsnějších klecí. České zemědělce a chovatele jsme jen střelili do nohy.
Sliby řetězců, že omezí odběr vajec z klecových chovů, jsou fajn, ale já osobně jim nevěřím. Proč by to dělaly? V řetězci je nejdůležitější „únosná kvalita“ za co „nejnižší cenu“. Řetězec má perfektně vybudovanou infrastrukturu a logistiku napříč pobočkami po celém světě, je tedy schopen efektivně manipulovat zboží z jedné části světa na druhý. Jen jsme opět posílili jejich tržní sílu a příležitost na úkor domácí české konkurence. Spějeme k nezdravému oligopolu několika hráčů na trhu bez dostatečné konkurence.
Když se budete bavit s někým z vesnice, kdo zároveň pracuje v drůbežárně, řekne vám, že kvalita vajec z klece je díky čistotě a zprocesování lepší než z podestýlky, kde přicházejí v úvahu různé bakterie skrze nečistoty na pórovité skořápce. Tedy pokud máte svého vesnického dodavatele – hobíka, který má pár slepic pro vlastní potřebu, plus nějaké ty přebytky, a hopsá kolem nich několikrát denně, dělá to tradičně, neřeší daně, předpisy a vůbec nákladový řetězec celého toho vajíčka, můžete koupit kvalitní vajíčko z ruky do ruky za 3-5Kč kus. V opačném případě se připravme na dvojnásobné peníze za takové „bio vajíčko“.
Celosvětově je 90% produkce vajíček z klecových chovů. V EU se to pohybuje, kromě Francie s cca 60%, kolem 80% a ČR má 76%. Rovnou do průmyslového zpracování, kde není šance poznat z jakého chovu a z jaké skořápky vajíčko pochází, jde 25% produkce vajec, jako hmota pro další zpracování v potravinářství. Cenově atraktivní zemí původu je Ukrajina s následnou cestou přes nějakou zemi EU. Možná tam by bylo třeba se vydat s transparenty před drůbežárny.
Jsem proti množírnám, jsem proti drezuře za hranou, tak jak ji občas vidíme v emotivních videích, proto je dobře, že na ně zákon pamatuje, ale na druhou stranu je potřeba si také uvědomit, že se na tenký led nyní dostal i výcvik služebních psů a obecně jakýkoli výcvik zvířat, třeba pro potřeby filmařů. Zajímavé bude také naplňování litery předloženého zákona při deratizaci, kde je požadováno, aby byli potkani v kanalizaci hubeni bezbolestně, humánnějším způsobem. Budeme je odchytávat živé a čekat, než stářím dožijí?! I kdybychom to zvládli, jsme ekonomicky silní natolik, abychom si to mohli dovolit a ve městech se finančně složili na nový postup likvidace přemnožených hlodavců? V době, kdy i dvě tři stovky navíc za odvoz popelnice je vnímáno s nelibostí?
Suma sumárum…
Líbila se mi argumentace a postoj pana ministra Tomana. On jako ministr zemědělství i já jako senátor bychom měli především hájit zájmy občanů a českých zemědělců proti skrytým lobby, hájit spravedlivé tržní podmínky pro všechny, nesnažit se vlichotit sluníčkářům laciným gestem při hlasování, ale opravdu vše pečlivě zvážit a mít odvahu hlasovat proti stovkám emotivních emailů bez argumentace.
Vím, že je snazší tlačit na 200 poslanců a 81 senátorů, kteří dokážou změnit život 10.000.000 obyvatel, než v ulicích a před markety argumentačně přesvědčovat koncové spotřebitele. Ale to by právě aktivisté měli dělat, předkládat argumenty lidem, kteří dennodenně svými penězi při nakupování hlasují o tom, co chtějí a co nechtějí, co si koupí a co si nekoupí, zda svými penězi podpoří dodávky dalších vajíček z klecových chovů za 2-3Kč nebo z bio-chovů volně pobíhajících „šťastných slepic“ za 8-10Kč.
Měli bychom dát spotřebiteli větší svobodu a možnost volby. Moci si koupit jak laciné vajíčko z více průmyslové produkce, tak dražší „více přírodní“ vajíčko z menších chovů nebo z chovů halových. S tím ale přichází i ta odpovědnost rozhodování každého z nás, co svými penězi podpoříme. Tím usměrňujeme nabídku a vše, co za ní následuje. Největší moc máme v rukou my občané, při svém každodenním hlasování svými penězi.
Kvůli záběrům zbídačelých koní jednoho dementního chovatele přeci také nezakážeme chov koní plošně, aby netrpěli, aby nebyli drezírováni. Tímto zákonem jsme ke hraně dostali i zoologické zahrady. Nemusí trvat dlouho a někdo začne posílat emaily, že je potřeba zakázat některá plemena psů v bytech na sídlištích, nebo bude chtít určovat, jakého mazlíčka lze mít v 1+KK a jakého ve 4+1. Může přestat platit, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Sousedům nebude vadit, že máte spokojeného mazlíčka, nenarušujete ničím jeho svobodu, ale přijde aktivista skrze úředníka a zakáže vám ho.
Aktivisté by měli přesvědčovat koncové spotřebitele, aby změnili pod tíhou argumentů své spotřebitelské chování, protože kde není poptávka, tam není nabídka ani byznys, tím je to dané. Ne kroutit ruku pár politikům, aby zhoršili podmínky ostatním a obětovali zemědělce. Co by státní aparát měl dělat je to, že bude dělat svou službu občanovi dobře a pečlivě, že zkontroluje chovy, že bude okamžitě reagovat na podněty špatného zacházení se zvířaty a tyto excesy ihned eliminuje.
Jsem přesvědčen, že chovatelé a producenti vajec se ke slepicím chovají odpovědně, protože jsou to jejich výrobní prostředky. Dohlíží si na to ostřížím zrakem. Tak jako si zedník nenechá zatvrdnout lopatu v kotouči s betonem, protože by druhý den musel jít koupit novou, nebo jít rovnou o žebrotě bez náčiní, stejně tak by se jen hlupák choval špatně ke svému chovu slepic, byť v klecovém chovu, protože to, jak se k nim chová, přeci přímo ovlivňuje množství a kvalitu vajíček, tedy množství peněz, které za ně utrží! On si kvalitu své investice do nosnic ohlídá lépe než nějací aktivisté, protože za výsledek nese odpovědnost a je na něm bytostně závislý. Nebo si snad někdo myslí, že zubožená nosnice je zlatý důl a bude dávat vajíčko denně?!
Nechme to na těch, kteří podstatě věci rozumí, mají to vystudované, léty praxe ověřené, sledují trendy a kteří k těm zvířatům mají přirozený vztah.
Stát nemá učit orly létat, stát má stanovit maximálně podmínky, které by ošetřovaly negativní jevy a následně dohlédnout na to, zda jsou dodržovány. Musí to být ale podmínky stejné a férové pro všechny na trhu, na evropském trhu. Proto se tato záležitost měla prvně řešit na evropské úrovni.
Jaroslav Chalupský
