Neziskovky, pojem, který je dneska velmi problematický. U mnohých lidí vyvolává negativní emoce. Pojem neziskovky je ale velmi široký, a proto stručná a zjednodušená vyjádření některých lidí, včetně politiků, vyvolávají u mnoha představitelů neziskových organizací nevoli. Samozřejmě, že s výrazy typu: neziskovky jsou paraziti, kobylky, vydřiduchové a celou řadou dalších, je možné polemizovat. Je možné s nimi nesouhlasit, je možné je jejich autorům vymlouvat, či se snažit nabídnout jim jiný pohled na tyto organizace. Co ale ve společnosti honosící se demokracií, svobodou slova a projevu, není možné, je zakazovat je, kriminalizovat jejich autory a zatracovat je. Bohužel se to ale děje.
Vždycky když si negativní vyjádření na adresu neziskovek přečtu nebo ho někde slyším, je mi jasné, že se to netýká všech neziskovek. Politici zpravidla následně své razantní výroky zmírňují. Vůbec nepochybuju o tom, že by někdo chtěl zatracovat nadšence, kteří běhají po lese a sbírají odpadky po nezdárných turistech a ještě si na to koupí igelitové pytle ze svého, nebo ty, kteří pomáhají zdravotně postiženým lidem, poskytují sociální služby apod. Silné expresivní výroky lidí jsou zpravidla jen vyjádřením jejich emocí (jsou prostě naštvaní), nikoliv vážně míněným návrhem. Jenže potrefená husa se vždycky ozve. A tak se v neziskovém sektoru diskutuje a diskutuje a řeší se, co s tím.
Co s tím? V září letošního roku proběhla konference, kterou pořádala Asociace nestátních neziskových organizací v ČR (ANNO ČR) na téma: Přežijí nevládní organizace rok 2020? Tématem tedy byla i zmíněná problematika týkající se vnímání neziskových organizací veřejností. Jako představitelka organizace, která pomáhá nemocným lidem a jejich rodinám a usiluje o jejich začlenění do běžného života, jsem zajásala.
Již dlouho upozorňuji na půdě ANNO ČR na to, že je třeba „oddělit zrno od plev", abychom docílili zlepšení ve vnímání neziskovek veřejností. Ale vždy se mi dostávalo stejné odpovědi: „Našim cílem je neziskovky stmelovat, snažit se o vzájemnou spolupráci a nikoliv je rozdělovat". Jenže stmelovat neziskovky, které mají zcela rozdílné cíle a poslání, je těžké, resp. nemožné.
Na jednu stranu jsou tady organizace, které se snaží pomáhat nějaké cílové skupině lidí, organizace jako jsou pěvecké sbory, sbory dobrovolných hasičů, amatérské hudební skupiny, amatérské sportovní kluby, či organizace, které pečují o památky, kulturní dědictví, seniory apod. A na druhé straně jsou tady neziskovky, které slouží jen svým provozovatelům k dobrému živobytí, k prosazování svých představ a idejí a k budování potřebných kontaktů. Pořádají summity, konference, vydávají brožury na křídovém papíře, které nikdo nečte apod. A do třetice jsou ještě neziskovky, které jsou vlastně podnikatelskými subjekty „zabalené do neziskovky". Tedy organizace, které vykonávají a prodávají nějaké služby (často to bývají různé formy vzdělávání) a vydávají je za veřejně prospěšnou činnost.
Jak ale můžou takové organizace spolupracovat?
Ve zmíněné konferenci jsem viděla naději. Očekávala jsem, že se zde v rámci přednášek a následné diskuse zhodnotí situace, která je ve společnosti. Tedy že vnímání neziskovek veřejností není dobré. Dále jsem očekávala, že se budou hledat příčiny, tj. proč veřejnost neziskovky tak negativně vnímá.
A na základě toho vzejde z konference závěr: Co můžeme jako neziskovky udělat proto, aby veřejnost měla důvod změnit svůj názor. Aby na neziskové organizace pohlížela s respektem a jejich činnosti si vážila.
Namísto toho, zde zazněla slova plná dotčení, nespokojenosti a zatracování těch, kteří si dovolují mít na neziskovky negativní názor. Vyjma vystupujících, kteří hovořili neutrálně a ve svých příspěvcích se zabývali jinou tématikou, se ostatní jen pohoršovali. Na pováženou byl např. příspěvek, kde vystupující v zájmu boje proti totalitě a v rámci demokracie navrhoval kriminalizovat každý negativní názor na neziskovky. Politiky, kteří se vyjadřují o neziskovkách nepochvalně, nazýval populisty. Ani na vteřinu nezaváhal, nepřipustil fakt, že pro jakýkoliv názor je potřeba podnět, že názor musí z něčeho pramenit, např. ze zkušeností, z informací apod.
Už samotný program konference dával podnět k úvaze, zda tato konference bude splňovat moje očekávání. Tj. budeme se zabývat tím, jak nabídnout veřejnosti možnost nahlížet na neziskovky jako na užitečné a potřebné organizace? Vzhledem k tomu, že jsem dostala možnost vystoupit, zkusila jsem to. Připravila jsem si prezentaci, ve které jsem přestavila naši organizaci, její činnost, význam a poslání, cílovou skupinu a způsob fungování a financování. Bylo to ale už zbytečné. Nejen proto, že jsem vystupovala jako poslední a v sále už nebyla ani třetina účastníků, ale hlavně proto, že jsem naprosto vybočovala. Moje snaha nabídnout veřejnosti a přítomným pohled na neziskovky z jiné strany, než jak na ně mnoho lidí nazírá, se zcela vytratil ve „víru vášní", které celou konferenci provázely.
A plna vášně je i tisková zpráva z konference. Věta: „Vystupující i účastníci se dále shodli na tom, že osočování neziskového sektoru v předvolebních kampaních i v médiích je populismus, který vždy znamená ohrožení demokracie." je jen potvrzením toho, co uvádím výše, tj. ve jménu demokracie a svobody slova se neopovažujete vyjadřovat negativně o neziskovém sektoru, jinak běda vám. A to pomíjím fakt, že se vystupující a účastníci na ničem takovém neshodli.
Já osobně vidím ohrožení demokracie v potírání názorů lidí a kriminalizování jejich výroků, ať už jsou jakékoliv.
Neziskovky se se špatnou pověstí potýkají a budou se s ní potýkat, dokud budou existovat takové neziskovky, které k tomu budou dávat veřejnosti důvod. Ale na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že podpora neziskovek, které dělají špatné jméno neziskovému sektoru, ať už svou náplní činnosti, či způsobem fungování, je v rukách veřejnosti. Většina neziskovek je financovaná z veřejných zdrojů a tedy záleží na dotačních titulech, na tom, co stát formou dotací podporuje. Bohužel, často to bývají takové projekty, které umožňují existenci a rozvoj těch neziskovek, jejichž působení je pak veřejností kritizováno a zatracováno.
Takže ještě jednou: Co s tím? Rada je jednoduchá! Nemá smysl nadávat na neziskovky, ať už dělají cokoliv. Je třeba lépe volit! ! !
Helena Sasová
Celia – život bez lepku o. p. s.
