Především je tu svérázná postava Romana Jocha, ředitele Občanského institutu. Tento budoucí poradce premiéra Nečase v oblasti lidských práv je přezdívaný antikocáb. Ale to zdaleka nevystihuje jeho krajní názory. Nedávno se v médiích připomněl v lidsko právní oblasti svým právním a institucionálním nihilismem. Začal by totiž své působení rušením samotných úřadů, které v oblasti lidských práv působí.
Další perlou je, že myšlení lidí prý zákony
stejně nezmění a antidiskriminační zákon prý zvýhodněním
minorit ohrožuje naši svobodu. Tímto kvasirovnostářským
přístupem vlastně při nerovnosti pozic různých sociálních a
etnických skupin konzervuje diskriminační rozdělování práv i
důchodů.
Antidiskriminace ale není náhodou výsledkem
civilizačního vývoje. Mýlí se ti, kteří tvrdí, že snad má
trvale zavést zvýhodnění jedněch oproti druhým. Opak je
pravdou. Má erodovat privilegia, která se v nerovné společnosti
neprávem zabydlela.
Afirmativní akce má pomoci překonat určitý práh a zvýšit sebevědomí historicky znevýhodněných skupin. Jejich nerovné postavení totiž nezaniká, ale stává se doslova nesouměřitelné. A jak se vyvíjí diskriminace, je třeba i rozšiřovat standard ochrany před diskriminací. Protože současné pojetí instituce českého ombudsmana je úsporné, širší funkce čehosi jako Antidiskriminační úřad by odpovídalo tomuto přístupu.
Nového vládního experta na lidská práva zřejmě netrápí jak bude naplňována Úmluva o právech dítěte, která říká „Nejlepší zájem dítěte musí být upřednostněn při veškerých postupech týkajících se dětí„ať už konaných veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“ Posíleny mají být podle něj spíš práva rodičů, zřejmě připravovaným snížením rodičovského příspěvku a dalších sociálních dávek.
Stejně
jednoduchá je pro Jocha romská otázka. V problematice romských
ghett může stát podle Jocha udělat také jen velmi málo. Menšiny
si mají pomoc jak umí. Např.zaměstnávat na úřadech specialisty
na romskou otázkou je prý diskriminace těch ostatních. Možná v
této věci nalezne cenné spojence v řadách koaličních stran,
zejména TOP09 a ODS.
Koaliční TOP09 sáhla před podzimními
volbami po místostarostovi ostravských Mariánských hor Jiřím
Jezerském. Tento leader komunální kandidátky TOP09 se předvedl
spolu se starostkou a současně senátorkou Lianou Janáčkovou před
dvěma roky opravdu militantním anticiganismem. Zveřejněna byla
tehdy nahrávka, na které pan Jezerský během radničního jednání
jak by si představoval řešení romské otázky zažertoval :
"Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že mi
dáváte svolení, abych to vystřílel, a já to půjdu udělat“.
Soudy tehdy uznaly tento způsob žertování jako zákonný.
To
že se někteří politici vezou na populistické vlně českého
anticiganismu jim ale bez ohledu na rozhodnutí soudů čest nedělá.
A česká parlamentní pravice v minulosti měla řadu kontaktů
např. s extremistickou Národní stranou, jejíž zástupci otevřeně
mluví o „Endlösung“ romské otázky. Extrapoluje se tak linie
intolerance, ghetoizace, deportace …
Vláda chce prý posílit boj proti extremismu. Pominu-li to, že pojem „extremismus“ není dostatečně právně vymezen (mezivládní pakty a organizace nás zavazují bojovat s: rasismem, diskriminací a xenofobií), pak problémem je, že tolerance vůči takovým úletům znehodnocuje léta protirasistické kampaně. A etnický rasismus, který je jednoznačně extremismem se také často mísí se sociálním rasismem a se sociálním darwinismem.
Není náhodou už extrémní
výrok že demonstrující lůza by měla slyšet zvuk nabíjení
pušek ? Tak zněl před lety výrok pana Jocha k demonstraci
ekologických aktivistů proti globalizaci, na který je i dnes hrdý.
Zavádějící je dělat z účastníků protestních akcí za
společenské alternativy automaticky násilnické asociály a
vagabundy. Kupodivu „bordel“ na srazech motorkářů či chování
fotbalových fanoušků nevede k takovým zaníceným vyjádřením.
Inu „panem et circenses“.
Dá-li vláda na rady fundamentálního neokonzervativce Jocha, bude nad našimi hlavami svištět bič bigotní intolerance. Dopadne na cikány i technaře, levičáky i ekologisty a na další skupiny, které nezapadnou do těchto „pinochetovských“ představ o svobodě. A kdo by snad chtěl hříšníky vzít pod lidsko právní ochranu, věz : „Republiku si od nějakých human rightistů rozvracet nedáme“.
