Především je třeba si uvědomit, že 1,686 bilionu korun zahraničníhobdluhu představuje zahraniční dluh vládního i soukromého sektoru dohromady a vládní sektor z toho představuje jen 22,6 procenta. Saldo transakcí na finančním účtu platební bilance ovlivnilo jak vývoj investování, tak cenové vlivy. Vnější nerovnováha země, kterou ukazuje platební bilance, je také výrazně ovlivňována nízkou mírou reinvestovaného zisku.
Růst zahraničního zadlužení byl patrný zejména ve vývoji stavu bankovních závazků (bankovní sektor tvoří 25,4 procenta dluhu). Bankovní sektor ale zaznamenal také růst aktiv v podobě přírůstku stavu krátkodobých vkladů a úvěrů poskytnutých do zahraničí. Potvrzuje to dobrou kondici bank v ČR, tak fakt že nárůst bankovních poplatků a nižší úroveň úvěrové angažovanosti na domácím trhu nemůže tento sektor svádět na dopady krize. Objem tuzemských přímých investic v zahraničí se přitom nezměnil.
Pokud jde o zahraniční dluh vládního sektoru, jeho nárůst souvisí s dalším prodejem vládních dluhopisů zahraničním investorům a s čerpáním úvěrů na rozvoj infrastruktury od Evropské investiční banky (EIB). S růstem zahraničního dluhu vládního sektoru roste objem dlouhodobé zadluženosti a také růst nákladů na dluhovou službu. V mezinárodním srovnání podprůměrná zadluženost ČR ovšem udržuje cenu těchto zahraničních závazků zatím na solidní úrovni.
