V předvečer prezidentských voleb v Rusku z tohoto útoku na bývalého svého agenta obvinil britský ministr zahraničí Johnson přímo Kreml a Putina. Mělo jít o vojenskou látku s neoficielním názvem Novičok (nováček), kterou vyvíjeli v SSSR v 80. letech. Útočit na lidi takovým jedem je nepochybně svinstvo. Z nejasného útoku na jednotlivce se ale v médiích dělá ozbrojené napadení země NATO v rozporu s mezinárodními normami. Rusko přitom tvrdí, že žádné zásoby takových zakázaných chemických zbraní na svém území nemá. Co může takový konflikt vyvolat v dnešním multipolárním světě ?
Kauzou se zabývá nejen britská policie, ale i Rada OSN a experti OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Aniž by byl případ došetřen, vyhostila britská premiérka Mayová ruské diplomaty. Podpořily jí v tom USA, Francie i Německo. Moskva reakci britské vlády označila za účelovou a ublíženeckou, vyšetřování za netransparentní a odpověděla také vyhoštěním britských diplomatů. Ruští vědci pak pro média potvrdili, že v 90. letech odešli bývali sovětští experti i s dokumentací na Západ a že vývoj podobných látek nejspíš pokračoval zde.
Do sporu mezi Britanií a Ruskem jsme byli přímo vtaženi i my. Analýza vzorku použitého jedu údajně provedlo i expertní pracoviště NATO umístěné v ČR. A ruské ministerstvo zahraničí naznačilo, že zemí původu tohoto jedu může být i ČR. Ministerstvo obrany ČR toto samozřejmě okamžitě dementovalo. Podobně se spekuluje o britském vojenském výzkumném pracovišti v Porton Down (12 km od Salisbury). Ministr zahraničí ČR Stropnický to označil za „otrávené jablko“ hozené do EU. Debata se přenesla i do českého parlamentu.
Problém je, že tu dochází bez hmatatelných důkazů k prudké eskalaci vztahů mezi Západem a Východem. Obecně určitě nejsou metody Rusů vždy čítankové, lze očekávat že tato velmoc zná i kroky cynicky bezohledné. Otázka je zvláště citlivá u nás, kde jsme v rámci bipolárního světa byli podstatnou část minulého století pod kontrolou superimpéria SSSR. Dnes se k tvrdě kapitalistickému Rusku s ožívajícími geopolitickými ambicemi upínají spíš nacionalističtí populisté než levice. Přesto nelze mít zájem na návratu studené války, neřku-li války horké. Oddělme proto reálné hrozby a pouhou propagandu.
. Britské premiérce pomáhá tzv. ruská hrozba k posílení jejích pozic pošramocených brexitem. Také Putin používá strašení Západem k vnitřní mobilizaci. Úspěšně, jak potvrdil výsledek prezidentských voleb minulý víkend. Jediný, kdo právem zatleská atmosféře nové konfrontace je ale zbrojní lobby. Proč však opakovat v multipolárním světě stereotypy uvažování z časů bipolárního vydírání ? Důležité je, aby mohl být tak vážný případ důsledně vyšetřen, padni komu padni. Bez rozdmýchávání politické hysterie a apriorních soudů.
Londýnu nevadilo přijímat zbohatlé ruské nomenklatury, které si ulívaly své miliardy získané z divoké obnovy kapitalismu v Rusku v britských bankách. Proč podobně pragmaticky nehledět na putinismus, který přes jeho vůdcovské rysy nelze přirovnat ke stalinské despocií ale ani k brežněvovskému hegemonismu To že k ruskému nacionalismu s obdivem hledí všeliké eurofobní obludárium by nemělo bránit dívat se na roli Ruska v globálním světě realisticky. Jak se liší exoti naskakující na ruské „fake news“ od šiřitelů rusofobních hororů?
Za Putinovy éry byly ruské výdaje na zbrojení ztrojnásobeny, ale úkoly v oblasti modernizace se plní těžko. Rusko má problémy spojené s výpadkem zdrojů z prodeje ropy a slabým propojením do světového finančního systému. Neměli bychom chtít spíše Rusko moderní? Eskalace napětí která nyní hrozí, spíš nahrává konzervativcům snícím o návratu bipolárního vydírání, než návratu k politice uvolnění a odzbrojení. Opravdu chce veřejnost nahrávat v kauze „Novičok“ zastydlým šiřitelům hrozby Západu a rozkládat tak nechtěně společnou Evropu ambicemi různých nacionálních štváčů?
