Premier Nečas čelil výtkám pro svou účast na pohřbu Milana Paumera  prohlášením, že občané byli s komunistickým režimem ve válce a že ve válce je dovoleno vše. To, že v zemi nebyl válečný stav a že brutální chování zakazují konvence i pro čas válečný, se jeho heroického zápalu evidentně netklo. A nesouhlas komunistů bude zřejmě brát jen za kejhání potrefených hus.

Ale nejde přece jen o názory poslanců za KSČM. Lidé samozřejmě nemuseli souhlasit s tehdejším režimem. Je jistě statečné, když si za svým názorem člověk stojí, a mělo by mu být i přiznáno právo se bránit mocenské svévoli, nebo opustit zemi, ve které nemůže žít. Hrdinů bránících v různých režimech určité ideály je dost. Některé postavil jejich osud i proti minulému režimu. Je třeba mít úctu k obětem mocenské svévole minulého režimu.

Tohle ale není ten případ, zde se dostáváme za hranici něčeho, co je trestným činem za všech režimů. Právě proto případ bratří Mašínů a Milana Paumera názorově rozděluje nejen politickou pravici a levici, ale odděluje fanatiky a soudné lidi. A premiér země by si měl dávat pozor, aby se svým subjektivním zápalem nesklouzl do extrémní polohy nebo upadl dopodezření, že mu jde o laciné politické body.

Zarážející je, že Petr Nečas zvolil ve své obraně přirovnání s aktéry atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Prý protektorát nebyl také de iure ve válečném stavu s Německem, a přesto atentátníky nikdo neobviňuje z trestného činu. Ponechme stranou obvyklou taktiku srovnávání komunismu a fašismu. Ale čin našich výsadkářů za druhé světové války přece neměl odér sadismu a prachobyčejného banditismu!

Není od věci připomenout panu Nečasovi slova syna prezidenta Klause, který by mu svými pravicově konzervativními názory mohl být blízký. Letos v srpnu si v jednom svém blogu položil otázku, zda by byli Gabčík s Kubišem národní hrdinové, kdyby jenom podřízli obecního policajta, zastřelili pokladníka při loupeži, zapálili vesničanům stoh a pak se hrdinně probili do Anglie. A odpovídá si: »NE, nebyli by národní hrdinové.« Přitom úmysl bojovat se »zločinným režimem« má pan Klaus jr., věrný své politické orientaci, za ušlechtilý.

Prostě se ukazuje, že způsob, jakým premiér Nečas chce získávat protikomunistické body, je nedůstojný nejen vysokého ústavního činitele, ale i soudného člověka. Tohle je případ, který nepatří do politického zápasu, ale do politické patologie.