Svět dnes obcházejí běsy válek, chaosu a masového stěhování lidí vyhnaných nestabilitou a bídou ze svých domovů. Člověk by čekal že v moderních osvícených časech a po zkušenostech z minulého století budeme rozumem i srdcem zvažovat jak tyto pohromy zvládat bez zbytečných excesů. O to překvapivější je, že v relativně pokojné České republice, která 70. let nezažila válku a ani není cílovou zemí pro různé migrační vlny, zažíváme nečekanou intenzivní vlnu paniky a nesnášenlivosti. Je to snad znak dekadence české společnosti?

Nebýt sociálních sítí, které již zdomácněly v městech i na venkově, mezi mladými i těmi staršími, mohly bychom žít v iluzi, že Češi jsou vlastně značně tolerantní, dobrácky žoviální národ, kterému je nějaký hysterický extrémismus i díky vlastním dějinám v podstatě cizí. Máme přeci např. zkušenost z poválečného období, kdy jsme v zemi přijali tisíce Řeků, kteří utíkali před fašistickým režimem. A paranoidní blázni jsou jen nepodstatný a izolovaný okraj společnosti.

Realita je ale bohužel dnes takové, že sociální sítě dnes v ČR přetékají xenofobní agresí a diskuse se plní čím dál tvrdšími „hejty“. A zvykáme si na názory hanobící rasu, národ či náboženství jako se před válkou stalo běžné hanobení Židů. Nejen extrémisté, ale i tzv. normální občané na sítích sdílejí sadisticky ujeté odkazy ze zcela nekompetentních, manipulativních a zbulvarizovaných „gore“ zdrojů pro otrlé. A této virtuální realitě, líčící lidi jiného původu a náboženství v sado-maso stylu, mají ve své úzkosti tendenci nekriticky věřit

Je to pouze věcí strachu z neznámého (že to čím je krmí zejm. elektronická média vlastně neznají z osobní zkušenosti) ? Pravda zatím u nás nevyrostla žádná skutečně vlivná politická síla legalizující tyto nenávisti jako je francouzská Fronte National“ či maďarský „Jobbik“. Ale ty to názory pronikají na půdu mainstreamu a jeho představitelé jako by se báli kvůli ztrátě elektorátu ozvat. Obyvatelstvo ve státech, které reálně řeší daleko větší problémy jsou zda se více rezistentní vůči panice, kterou nyní zažíváme na sociálních sítích v ČR. Jako se např. v Německu dokázala veřejnost spojit proti akcím PEGIDA.

Spouštěčem tohoto chování může být strach že zdecimovaní cizáci seberou našim chudým i to málo co mají. Vzniká pak jakási zvrácená matematika slastí a strastí, která i relativní omezení vlastního konzumu chápe jako útok a obrací je proti hodnotě solidarity a izoluje od lidskosti. Nechápou, že obracet jedny chudé proti druhým vlastně nahrává těm, kteří to vše způsobili. Těm, kteří lid ve svém mocenském zápasu používají jako materiál k spotřebě. A že bez širší solidarity (samozřejmě věcně postavené) se neobejdou. Že až oni budou potřebovat pomoci, může se jim dostat odpovědi, kterou oni

Hannah Arendtová, analytička lidského zla, když hledala nenápadné, banální kořeny vzniku nacismu, upozorňovala na to, že masový člověk není apriorně primitivní či brutální, nýbrž vytržený ze sociálních vztahů a s osamělou sociální zkušeností prohlubující pocit vyloučení. To zjevně nezměnily ani sociální sítě a globální všudypřítomnost informací a la CNN. Proměna sociálně zakotvených mas v indiferentní vyloučenou lůzu pak vede k nenávisti všech ku všem. A tendence k frustrované ochlokracii otravující veřejný prostor a bořící tradice hledání reálné spravedlnosti je na světě.

Obranou před bulvárními pseudoinformacemi může být osvěta. Nenformovaný člověk je méně odolný vůči bludům. Ovšem to je běh na dlouhou trať. A ani lidé, kteří by neměli být omezeni vzděláním a zkušeností, sklouzávají k agresi a stihomamu ve kterém vidí v hladovém cizinci rozhodujícího nepřítele. Jak jinak vysvětlíte že že nejmenovaná žena (!), právně vzdělaná, vysloví v médiích že odmítá imigranty i kdyby jí před očima měla umírat miminka A že vysoký důstojník naší armády nebo ústavní činitel opakují, že nejde o uprchlíky ale vetřelce, se kterými nelze mít soucit, dojímat se že se utopí a že bude-li třeba tak je musíme i střílet ?

Svádět vše jen na jakousi pátou kolonu blábolících omezenců a závistivých deprivantů, hledajících v barbarech z ciziny hromosvod za své zpackané životy, by nebylo fér. Normalizace nenávisti vůči v něčem odlišným bližním může mít hlubší kořeny. A hlavně nám nepomůže žehrat na padlé mravy :„o tempora, o mores“. Pokud se hodnota solidarity lidem vzdálila, je třeba jim ji pragmaticky, tedy věcně, realisticky (a nikoliv abstraktně) přiblížit. Bez šíření paniky, s důrazem na řešení příčin, na rozvojovou pomoc, posouzením reálné kapacity opatření přímo na evropském území, ne za zády lidí a s respektem k suverenitě členských zemí EU

Publikováno na www.denikreferendum.cz