Jde především o zvýšení dolní sazby daně z přidané hodnoty až na 17 procent. Dolní sazba DPH se vztahuje k sociálně citlivým komoditám (zejm. potraviny a léky), které v průměru představují dvě pětiny spotřebního koše českých domácností. Stanovení snížené sazby DPH má jednoznačně sociální účel a ještě nedávno tato sazba dosahovala 5 procent (nedávné reformy ji zvýšily na 10 procent). Připomínám, že např. ve Velké Británii je nadále snížená 5procentní sazba, a dokonce pro vybrané zboží i tzv. nulová sazba. Podobně je to ve Francii, Nizozemí, Německu a dalších zemích. Česká vláda se ale vydala opačným směrem.
Daňovým útokem na tyto sociálně citlivé výdaje chce dostat premiér Nečas do rozpočtu 40 mld. korun navíc. K sociálním škrtům, které dosud vévodily vládní politice, tak zřejmě po volbách přibude další rána, zdražení vyvolané nárůstem DPH. To, že se má základní sazba DPH snížit ze současných 20 procent na 19 procent, peněženky lidí s podprůměrnými příjmy jistě nezachrání. Proč to všechno, když i podle čerstvé zprávy anglické investiční banky Barclays patří Česká republika mezi deset ekonomicky nejstabilnějších zemí na světě a investoři, nakupující české státní dluhopisy, zjevně české ekonomice věří?
Vládu zajímají jenom zájmy lobbujících podnikatelských skupin. A zjevně tápe v tom, jak dávkovat opatření, kterými se chce dostat do roku 2016 k vyrovnaným veřejným financím ve světle signálů o obdobných problémech s hospodářským růstem v zahraničí. Při snižování platů a zvyšování cen řady klíčových komodit těžko oživí koupěschopnou poptávku (návrh rozpočtu na rok 2011 přitom předpokládá 2procentní růst spotřeby obyvatelstva).
Úvahy premiéra Nečase se týkají i příspěvků na zdravotní a sociální pojištění. I zde ustupuje tlaku podnikatelské lobby a chce, aby zaměstnavatelé odváděli státu o 3,5 procenta méně než nyní. Platby pojistného vstupují do ceny práce a prakticky to tedy znamená, že pracovní síla bude v naší republice levnější. Cena jejich práce se tak sníží nejen státním zaměstnancům, ale všem zaměstnancům. Tyto peníze však budou chybět v pojistných systémech, o jejichž reformách zatím mnoho nevíme. Snad jen, že jsou předmětem privatizačního apetitu významných ekonomických skupin a že se jejich náklady budou více přenášet na daňové poplatníky.
O důvěryhodnosti takové politiky si voliči už nyní takto mohou dělat jasný obrázek. A doufejme, že občané vládním stranám systematické snižování ceny své práce sečtou u voleb.
