Veřejnosti ne příliš známý dokument "Národní program reforem" představuje aktuální příspěvek České republiky k plnění cílů "Strategie Evropa 2020", které si stanovily státy EU nad rámec unijních kompetencí. Je tedy důležitou strategickou odpovědí na představu o dalším směřování unie.
Práci na tomto dokumentu dokončila vláda Petra Nečase v dubnu 2011. V rámci své exekutivní pravomoci jej již odeslala do Bruselu. Vzhledem k tomu, že jde o strategickou vizitku ČR, tak je zarážející, že debata nad tímto významným dokumentem zůstala zcela ve stínu jiných politických událostí. Strategie ČR v rámci EU přeci není jen formální záležitostí pro několik expertů v Národní ekonomické radě vlády.
Při nedostatku diskusí na téma Národního programu reforem asi nepřekvapí, že současná vláda zvolila logiku vzájemné provázanosti 5 základních cílů evropské desetileté strategie.se svými představami vlastních reformních priorit. Důvěra ve vládní představu o konsolidaci veřejných financí, snížení byrokracie ve fungování státní správy či v účinnost boje s korupcí je přitom v samotné ČR již vážně narušena.
Vláda ČR se opírá o 5 svých reforem - daňová, penzijní, sociální, zdravotní, vzdělávací - a současně chce usilovat o pružnější a otevřenější pracovní trh. EU podporuje sociální začlenění a soudržnost, udržitelný růst opřený o vědu a inovace, ekologické investice a vysokou úroveň zaměstnanosti. K plnění hlavních cílů evropské strategie mohou vést různé programy, levicové i pravicové vlády. Nutná je ale diskuse nad alternativami, ne zaslepená arogance.
Česká cesta nízkých daní a zdražování je extrémem i v EU, oslabování státních penzí ve prospěch soukromých úspor zpochybňuje například i vývoj v Maďarsku, Slovensku, ale i Polsku. Poplatky a rozšiřování placeného tzv. nadstandardu zdravotní péče naráží na Ústavu ČR. Zavedení školného na veřejných školách nezaručuje zvýšení kvality výuky, zato staví bariéry dosažitelnosti vzdělání.
Nejen opozice upozorňuje, že vláda staví na přežilém modelu konkurenceschopnosti a na fiskální konsolidaci za každou cenu, který je útokem na sociální práva a celkovou kvalitu života. Pokud je v základu vládního „Národního programu reforem“ chybná strategie českých reforem, je jako celek nepřijatelný. Proč odmítat promýšlet odlišné pohledy na strategii rozvoje naší společnosti?
Tento týden se začala naším "Národním programem reforem" zabývat Poslanecká sněmovna. Dokument je do Parlamentu ČR předložen ex post, jen pro informaci. Bohužel naše exekutiva odeslala do Bruselu odpověď na evropskou strategii, která je poznamenána myšlenkově i časově omezeným horizontem české vlády, ale také už chronicky nedostatečnou diskusí v tripartitě a rovněž přehlížením politické diskuse. Nelze se proto divit, že Senát již 4. května 2011 přijal k tomuto dokumentu odmítavé usnesení.
Pokud klíčové politické síly v zemi vyhlašují, že vládní reformy začnou po volbách zase měnit, ztrácí se jakýkoliv smysl takto pojaté strategie a konec konců i tzv. reformní vlády Petra Nečase. To, co jsme odeslali do Bruselu, bylo možná sepsáno kvůli povinné čárce. Takovouhle nedůvěryhodnou vizitkou ale jen v EU ukážeme, že na skutečně strategické práce nejsme připraveni.
Jiří DOLEJŠ, poslanec Parlamentu ČR a stínový ministr pro resort financí
