Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážená momentálně spíše poloprázdná Sněmovno, já možná trochu vnímám, že opadl zájem v tuto chvíli o debatu nad prvním čtením státního rozpočtu, protože možná od pravé zdi až po tu levou zeď si uvědomujeme, že sice debatujeme nad schvalováním čísel, která jsou s velkým otazníkem, ale na druhou stranu asi vnímáme, v jakém čase žijeme. To je v podstatě první moje poznámka, protože ty základní parametry, příjem, výdej a deficit, pokud budeme schvalovat, tak asi tušíme, že zejména pokud jde o příjmy a o ten deficit, že reálně budou někde jinde. Ale na druhou stranu tím, že jsme posunuli proceduru schvalování rozpočtu o měsíc, tak jsme dnes v 11. listopadu, pokud tady opoziční poslanci načetli už návrh na to, aby se rozpočet vrátil, přepracoval a přišel sem znovu o měsíc, tzn. v podstatě 11. prosince, tak se dostáváme do značného časového stresu, ale současně nebudou vyřešeny ty neznámé v té rovnici, tzn. dokonce ani 11. prosince nebudeme znát osud daňového balíčku, tj. legislativní proces má minimální ještě pokračování směrem k Senátu, a pokud vnímám vyjádření Ministerstva financí o aktualizaci prognóz, tak ministerstvo prohlásilo, že prognózu chce předložit veřejnosti - ne že by se na prognózách nepracovalo, ale chce předložit prognózu veřejnosti až v lednu, čili aktuální konsolidovanou prognózu rovněž mít nebudeme. Takže je trochu problém s tím vracením. A myslím si, že vlastně reálně stojíme, když si uvědomujeme, že ta čísla budou jiná, že když na konci tohoto projednávání by třeba rozpočet neprošel, tak spadneme do rozpočtového provizoria. Připomínám, že to rozpočtové provizorium je rámováno letošním navýšeným rozpočtem, tedy deficitem půl biliónu, takže bychom se řídili v příštím roce podle těchto čísel. A nebo je varianta, která je také velmi reálná, ten vývoj bude tak dynamický a dojde k tak výrazným změnám, že budeme řekněme možná už do jara schvalovat novelu tohoto zákona, tzn. že ta čísla stejně přeprojednáme, ale už budeme vědět nejenom tu prognózu, ale budeme vědět, jak se vyvíjí epidemie, ne že bych ji přivolával, ale třeba třetí vlna atd. atd. A z těchhle těch důvodů si myslím, že boj dneska o to, jestli vrátíme, nebo nevrátíme, je trošku marný.
A z toho vyplývá i pozice našeho klubu, byť musím říci, že jako strana nevládní nejsme jaksi mechanicky loajální s každým finančním návrhem, který přichází, ani to nemáme v našem tolerančním patentu.
Ale zase nejsme tak na hlavu padlí, abychom nevnímali, že každá vládní politika nakonec musí dojít k penězům, musí se platit a tudíž potřebuje nějaký návrh státního rozpočtu. Takže to je první poznámka.
Druhá poznámka souvisí s těmi prognózami, o kterých se tady různě uvažuje, jestli budou lepší, horší, jsou zahraniční prognózy, jsou domácí prognózy. Ty prognózy vykazují určitou varietu rozpětí podle toho, kdy byly psány. A samozřejmě s jakými fakty pracují, protože pochopitelně ty prognostické instituce mají nějakou autoritu, ale mají také různé přístupy. Například evropské prognózy zatím nemáme úplně nejaktuálnější, ale jsou poněkud optimističtější než ty naše české, protože možná také nepracují s tak blízkou představou, co s námi udělá druhá vlna. To je velmi možné. A také možná pracují i s tím, že neřeší v detailu dopady řekněme koronavirové na mezinárodní trhy, které jsou pro nás nesmírně důležité.
Co je realitou, že jarní lockdown vedl k tomu, že ve druhém kvartálu nám ekonomika spadla o 11 %. A pokud se jenom přiblížíme těmto číslům, tak samozřejmě ta naše čísla budou za tento rok i za příští rok značně odlišná. Dá se to dokumentovat na tom, že zářijová prognóza - s tou pracuje Ministerstvo financí - tak hovoří o tom, že letošní propad by měl být pouze 6,6 %. Česká národní banka už zveřejnila listopadovou prognózu a tam uvádí 7,2 %. Čili je opatrně řekl bych pesimističtější. Co je ale možná ještě důležitější, protože se bavíme o příštím roce, je vývoj v příštím roce, a tam slyšíme Evropská komise kdysi řekla, že poroste 4,5 % plus. Ale Ministerstvo financí už opatrně s 3,9 % a zmiňovaná Česká národní banka už pouze 1,7 %. Čili předpokládá, že dojde k některým efektům, které ekonomiku zpomalí. Dá se to srovnávat i s prognózou České bankovní asociace, která je trochu mladší, je z října, ale i ta uvádí 2 % ekonomického růstu, pouze. A to se pochopitelně nemůže nepromítnout do takových parametrů jako je vývoj příjmů a pokud to oživení bude pozdější a vlažnější, tak se opravdu asi dočkáme určité korekce na jaře příštího roku.
Důsledky těch změn pochopitelně budou vcelku jasné. Jednak se dostaneme na předkrizovou úroveň později než jsme si přáli, ty optimistické odhady mluvily o roce 2022, méně optimistické 2023, může dojít tedy k tomuto zpoždění. A pochopitelně se dostáváme k problému deficitů a dluhů. Samotné Ministerstvo financí ve svém střednědobém výhledu uvádí, že v roce 2023 bychom měli být už na třech bilionech. A je to vlastně prognóza optimistická, v podstatě vychází z čísel, na kterých je postaven rozpočet a rozpočtový výhled, což je o celou jednu třetinu vyšší dluh, protože letos má být dva biliony, takže tři biliony, to je celá třetina. Je to tedy stabilizace dluhů anebo se můžeme přiblížit k nějaké dluhové pasti? To je samozřejmě věc, která by měla být velmi diskutována v dlouhodobějších souvislostech. A je samozřejmě otázka, jestli čísla, která máme k dispozici, k takové diskusi postačí. V každém případě je jasné, že změkčení zákona o rozpočtové odpovědnosti je potřebné. Pokud máme pokračovat v nějakém zákonném rámci, také je konec konců součástí načtených pozměňovacích návrhů v daňovém balíčku. A samozřejmě, že ten problém s konsolidací veřejných financí může být horší než jak jsme původně předpokládali.
Tím se dostávám k tomu, že Sněmovna, možná si vzpomenete, začátkem července, když jsme schvalovali půl bilionu, to je taková krásná magická suma, tak když jsme schvalovali půl bilionu, tak jsme k tomu přidali úkol, že by bylo dobré, aby nám Ministerstvo financí předložilo svůj plán. Tady jste zmiňovali, Německo má plán, všichni mají nějaký plán a že bychom i my měli mít tento plán. No musím upřímně říci, že se do toho ministerstvu moc nechtělo. V té dynamické době samozřejmě je problém s čísly, ale také je problém ten, že se musíte pouštět na tenký led úvah, které se nutně dostanou pod politický drobnohled. To prostě tak je, protože zákon o státním rozpočtu je politikum a věřím, že politikem zůstane. A teď pochopitelně je otázka, do jaké míry je to, co je implicitně v ministerských materiálech, je aspoň náznak adekvátní strategie. Tady už během dopoledne bylo řečeno, že to je postup odlišný od roku 2009. Že v roce 2009 se duplo na brzdu, říkalo se, že se z krize proškrtáme a neukázalo se to jako šťastným, minimálně měřeno národohospodářskými efekty. Česká republika relativně ztrácela oproti jiným zemím, když se měla vyhrabat z krize.
To je samozřejmě pravda, čili jistou expanzi je třeba vnímat jako v podstatě objektivizovaný přístup, ale co je otevřené, je ta forma, ten způsob, jak se s těmi penězi naloží, v jaké míře. A z toho samozřejmě se dostaneme k závěru, jestli rozpočtová expanze je mostem do lepší budoucnosti, jak malebně to vyjádřila paní ministryně. Anebo zda si v podstatě otvíráme tepny a teď začínáme krvácet a bohužel po tom, co ztratíme podstatnou zásobu našeho oběhového systému že vypadnou ty peníze, ta krev, jak říkal pan prezident, tak bezkrevně padneme na zem. Tak to by samozřejmě bylo špatné.
A teď o co máme opřít úvahy, když dneska víme, že schvalujeme čísla virtuální, ale řekněme vedeni jistou zodpovědností to začleňujeme do toho kontextu? No, pokud jsme požadovali tu koncepci, tak nejdřív nám odpověděl pan premiér s tím, že vše podstatné je obsaženo vlastně už v návrhu státního rozpočtu a v jeho střednědobém výhledu. Pravda, tam náznak těch čísel na první tři roky je, a uvádí se tam, že rok 2021, a to je fakt, bude v situaci potřebné expanze. A v roce 2022 a 2023 by mělo fiskální úsilí začít klesat. Tak ta rozpočtová expanze v příštím roce nepochybně bude, jde o to, jak velká. A samozřejmě jde o to, do jaké míry by to rozpočtové úsilí méně stimulační, řekněme to klesání o půl procentního bodu, do jaké míry stačí k tomu, abychom se vyhnuli těm pastem, o kterých je řeč.
A tady bohužel stále do značné míry tápeme, proto hovořím tak, jak hovořím, protože pochopitelně, pokud v tomto nebudeme mít jasno, tak naše krasořeči se poněkud míjejí cílem, protože na tom všem je podstatný fakt, že sice nám nakonec s jistým časovým zpožděním koncepce byla předložena, myslím, že dorazila do vašich poslaneckých schránek buď včera, nebo dneska ráno, tedy přeposíláním, takže tu konsolidaci, samozřejmě tu koncepci máme k dispozici. Ale když se do ní podíváte, tak v podstatě a z velké části vychází z argumentů, které byly obsaženy v dopisech pana premiéra a paní ministryně, to znamená, že máme zákon o rozpočtové odpovědnosti, máme zdůvodnění střednědobého výhledu a to je ta základní varianta, s tou se pracuje a přitom jsme si před chvilkou řekli, že platit nebude. Že ta čísla budou jiná.
A pak je tam na konci toho textu, když se podíváte, je to asi deset stran, takže jedna strana, takže asi jedna desetina toho textu, zmíněna jakási alternativní varianta, která už pracuje s usnesením rozpočtového výboru, prosím pěkně, což samozřejmě není zdaleka tečka v tom procesu, a rozpočtový výbor projednal a zvedl ruku pro variantu pana premiéra. To znamená, že zrušení superhrubé mzdy bude takové a takové a samozřejmě se to týká i rozšíření daňových úlev, takže objem výpadku na straně příjmů má definovaný objem. A z toho se při této alternativě vychází. A bohužel musím říci, že tato úvaha mluví o projekci, ale samozřejmě nominálně neprojektuje čísla v horizontu 2021 až 2027 s jedním základním argumentem. A to je, že se dostáváme na ten politický led, že vlastně asi se některá opatření budou muset přijmout, ale jsou tam zmiňována spíše namátkově. Například, že máme šanci využít alokaci dodatečných nástrojů Evropské unie, nebo že by mělo dojít k určitě racionalizaci výdajů.
Je to skutečně opravdu namátkové a nevidím v tom, řekněme, aspoň dostatečné vymezení prostoru pro to, jak by ten mix příjmových a výdajových nástrojů měl vypadat. Takže úkol splněn, ale otazníky, zejména některé, zůstávají. A to, že se v těch úvahách dostáváme za horizont voleb, to znamená, že tady v roce 2021 bude sedět jiná Sněmovna s novým politickým mandátem, to je pravda, ale pokud se bavíme o věcech dlouhodobé konsolidace, pokud se bavíme o tom, jak se vyvarovat určité dluhové pasti, kdy dluhová spirála se rozjíždí proto, že je velký objem dluhů a velká cena dluhů, tak to by se samozřejmě nemělo vázat na politické sliby a politický cyklus, ale mělo by je to překračovat, protože pak se samozřejmě nabízí otázka, proč by vůbec neměl být rozpočet svěřen nějaké nezávislé autoritě, která by tímto úskalím proplula, a my tu nezávislou autoritu máme jedinou, a to je tedy v podobě zákona o dluhové odpovědnosti.
Takže z tohoto pohledu vidím pro budoucnost tohoto rozpočtu mnoho otazníků, nemalé temno. Pochopitelně, že lze racionalizovat strukturu, to si odbudeme ve druhém čtení, ale v tuto chvíli, pokud říkám, že náš klub je připraven nebrzdit tento proces, tak opravdu jenom proto, že si uvědomujeme, že ten čas není, že by se tím vlastně vůbec nic nevyřešilo a že je třeba v té debatě pokračovat dál. A není to jenom debata nad pozměňovacími návrhy, ale protože to dorazilo včera nebo dneska ráno, tak bych zejména ty, co jsou, řekněme, zběhlejší v tomto tématu, poprosil, aby se zaměřili i na ty otázky konsolidace, protože to skutečně není o tom restrikce, nebo expanze, ale jaká expanze, jak dávkovaná expanze, jak budeme šlapat na brzdu, protože je jasné, že dojde k posunu konsolidace, materiál uvádí pouze o rok, ale to číslo, byť si troufnu označit za neotestované, prostě experti na ministerstvu řekli, že o rok, ale může to být samozřejmě o dva, o tři roky, může dojít k nárazu na dluhovou brzdu, což je těch 55 %, daleko dříve, protože 3 bil. je 47 % podílu na HDP dluhu, dluhová brzda se zapíná při 55, a pokud by došlo k nárazu na dluhovou brzdu už dřív, řekněme v roce 2006, tak to má nějaké dopady. Ono už dneska začíná být na finančních trzích těsno, protože si půjčují pochopitelně všichni a jakmile ten objem dosáhne nějaké intenzity, tak pochopitelně i finanční trhy začnou šlapat na brzdu, zvednou se ceny, dokonce můžeme ztratit ten krásný rating, který tady byl citován a který je tedy aktuální, ale za rok, za dva vůbec platit nemusí. A tam pak už se skutečně některým úvahám o rizikovosti dluhové spirály můžeme přiblížit, a proto má tahle debata pochopitelně svůj smysl.
Proto bych doporučoval, i když dneska první čtení v těch číslech projde, nerezignovat na tento druh debaty kromě pozměňovacích návrhů, které nepochybně přijdou a mohou zlepšit, řekněme, to lepší cílení zejména výdajů, tak se věnovat těmto otázkám. Abych to uvedl na nějakém konkrétním případu, ještě než úplně skončím, představte si, že dojde v ročním objemu k rozdílu jeden procentní bod, ono se zdá, co to je, jeden procentní bod, potřebujeme se dostat k tomu cíli tři čtvrtě procenta strukturálního deficitu, jeden procentní bod, když si uděláte, že HDP je dneska, řekněme, kolem 6 bil., tak jeden procentní bod je 60 mld. A to opravdu nenajdete ležet na chodníku, těch 60 mld., a musíte říct, jestli je doženete příjmovými opatřeními a nebo výdajovými. Ono se to snadno řekne a hůř udělá. Jestli nám dneska bylo poraděno nejmenovanou autoritou, že když už škrtáme všechny dluhové výjimky, tak máme na stole 300 mld. a v roce 2022 bude deficit pouze 100 mld., tak to bych chtěl vidět. Za prvé více jak polovina těch výjimek je cílená tak, že to nelze označit za nějaký parazitismus, jsou tam sociální účely a tak dále, a tak dále a za druhé zvládnout za jeden rok přesunout takto 300 mld. je větší dopad než u té superhrubé mzdy, o které se dneska tak intenzívně bavíme.
Takže, prosím vás, dejme tomu tyto souvislosti, pusťme to první čtení, ať nás to třeba bolí sebevíc, protože si myslím, že se to v těch časových intervalech napravit nedá, ale zkusme v té naší rozpočtové odpovědnosti posunout věci dál, definujme ten koridor, který máme pro ten manévr, abychom to udrželi v nějakých parametrech a otevřeme ty debaty, připravme se na ně, protože před nimi neutečeme a když ne ekonomicky, tak minimálně politicky budou součástí předvolební kampaně. To je prostě naprosto jasná věc už dneska. Děkuji za pozornost.
