První poznámka na margo toho, že pan prezident si dovolil připomenout, že je fanda majetkového přiznání. Já mu to nemám za zlé, koneckonců jeho vláda to dvakrát zkoušela a narazila na modré zdi vpravo, takže zkrátka to nešlo. Připomínám jenom, že ty verze, které předkládali jeho ministři, mají daleko blíž k verzi, kterou tady už máme, je z autorské dílny KSČM. Je to poslanecký návrh a je tu od června loňského roku. To za prvé.
Za druhé, pokud vtahujete do hry střet zájmů a to, že pan hradní kancléř jaksi dodatečně dohání to, co měl udělat dávno, to je samozřejmě pravda, ale nesměšoval bych ty věci. Já jenom doufám, že pan kancléř se nakonec dorovná funkcionářům na jeho úrovni postaveným a nebude se zbytečně a pro lidi možná citlivě schovávat za tuto mezírku v zákoně, která se dá rychle odstranit.
Tak a pokud jde o samotný vládní návrh, který se narodil po jeden a půl roce, máte to v programovém prohlášení, milí koalice, tak je jenom otázka - protože myšlenka, jak cítíte z mého projevu je bohulibá - tak je otázka samozřejmě na provedení. Věřím tomu, že výhrady, které tady zaznívají k právní konstrukci, k ústavnosti, k věcem typu pravé a nepravé retroaktivity, otázka sebeobviňování atd. atd., včetně důkazního břemene, se dají diskutovat a také dovést k úspěšnému konci ve druhém čtení. Tudíž signalizuji, že pro zákaz, zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení rozhodně nejsme. Ale také dodávám, že doufáme, že budou oba ty návrhy, jak vládní, tak poslanecký z dílny KSČM paralelně projednávány, protože každý má své kouzlo. A tím posledním, tedy tím, kde to kouzlo vidím - a tím skončím, protože se skutečně blíží jedna hodina - náš návrh je především plošný. Je skutečně zákon o majetkovém přiznání a ukládá povinnost, jednoduchou povinnost, nenáročnou povinnost pro každého, kdo má u fyzických osob 10 mil. a 30 mil. u právnických osob. Je to jednoduché a je to poměrně účinné. Koneckonců proto to schválila i česká vláda v roce 1993.
Ten návrh, který máme tady, naráží na nechuť části Sněmovny, a proto je v podstatě jakousi softverzí, která to řešení nehledá v plošném systému majetkových přiznání, ale vytváří nástroje v oblasti berní správy a doplňuje to korekcí trestního zákona, aby bylo možné v případě důvodné indikace nějakého problému, aby iniciativně berní správa jednala. Jestli bude nebo nebude, to je právě ten otazník a postřehl jsem i ve vystoupení pana prezidenta otazník nad tím, zda pan ministr financí má či nemá pravdu, když neví, jestli to vůbec povede k nějakému výnosu. Protože řekněme říci si, že ti daňoví šikulové se napraví z leknutí, že uvidí tento zákon, a začnou se chovat rozumně, to je samozřejmě sporné a ten efekt nemusí být hmatatelný na rozdíl od té naší verze. Koneckonců na Slovensku mají něco podobného, ne úplně stejného a že by tam zaznamenali statisticky významnější nárůst inkasa z tohoto titulu, tak to rozhodně není.
Čili já si myslím, že ta myšlenka stojí za to, aby byla diskutována. Přimlouvám se, aby byla puštěna do dalších čtení a je v tom i malá skromná prosba, protože náš návrh jsme přerušili před ukončením prvního čtení s odvolávkou na vládní návrh. Ale minimálně ne, jestli teď to projde, ale minimálně do projednání té vládní verze, aby byla též diskutována, aby byla přinejmenším zařazena do nejbližšího - a tím nejbližším myslím opravdu nejbližší - opozičního okénka, ať to tam nevisí, ať si skutečně můžeme porovnat, věcně porovnat, ta dvě řešení. Tolik za mě a čas se pomalu naplňuje.
Děkuji.
