Pro všechny rozpočty připravené koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL od roku 2015 platilo, že byly zarámovány konjunkturním vzestupem ekonomického výkonu ČR. Od listopadu 2013 do dubna 2017 na ekonomiku také proexportně působil intervenční kurs české koruny a tempo HDP u nás bylo po celé období nad průměrem EU. Tento růst české ekonomiky (kdy jsme se postupně vrátili na úroveň předkrizového roku 2008) usnadnil snižovat rozpočtové deficity z období propadu ekonomiky v letech 2009-2013.
Účinek na efektivnější řízení finančních toků v celém tomto období mělo spuštění projektu integrovaného informačního systému Státní pokladna, realizovaného v letech 2009-2013. V letech 2015 a 2016 na veřejné finance působilo také dočerpání evropských zdrojů za období 2007-2014. Současně ale platilo také koaliční moratorium na změnu základních daňových sazeb, které blokovalo výraznější změnu na příjmové straně státního rozpočtu.
V konečném návrhu rozpočtu na rok 2018 se oproti květnu upravil objem příjmů a výdajů, především proto že došlo k aktualizaci makroekonomické prognózy. Ministerstvo financí na jaře pracovalo s predikcí na příští rok 2,5% HDP. V červenci ji upravilo na 2,9% a srpnová prognóza ČNB dokonce uvádí 3,2% HDP. To umožnilo zvýši objem odhadovaných rozpočtových příjmů z původních 1292 miliard korun na 1313 miliard (schválený rozpočet na rok 2017 činí 1247 miliard). O stejných 21 miliard korun byly navýšeny i rozpočtové výdaje.
Podporu KSČM nepochybně má výraznější růst platů ve veřejné sféře, který byl nakonec předjednán na koaliční půdě až pod tlakem odborů. Předchozí zvýšení jen doháněly zbrždění reálných příjmů z krize. Kritika cílí zejména na opakované nižší čerpání vládních investic a rovněž opakované problémy s čerpáním evropských zdrojů: Už jsme v polovině evropského rozpočtového období 2014-2020 a ČR je opět ve skluzu. Je zřejmé, že vláda měla problém promítnout do rozpočtové praxe své priority, postupovat dostatečně koncepčně.
Pokud jde o plánovaný deficit (2018 -50 mld a ve výhledu 2020 -45 mld), tak připomeňme, že v roce 2009 dosahoval deficit rekordních -192 miliard. Požadavek na okamžitý nulový deficit by znamenal výrazné rozpočtové škrty. Končící vláda ale zatím reálně dosahovala nižšího než plánovaného deficitu. V roce 2015 plánovala -100 mld, výsledek byl jen -63mld, loni plánovala -70mld a výsledek byl překvapivě dokonce kladný, +62 mld. Ten loňský výsledek byl však mimořádný a opakovat se nebude. Rozdíl oproti plánu 132 miliard korun spíš ukazuje selhání schopnosti odhadnout vývoj rozpočtu.
Rozpočtová praxe končící vlády (nejen rozpočtové saldo, ale i struktura příjmů a výdajů) potvrzuje, že než o proměnu rozpočtové strategie se věnovala rozpočtovému provozu a to ještě s rozporným vlastním přínosem. Témata jako efektivnost sociálního státu či promyšlenější vládní kapitálové výdaje se budou prakticky řešit až v dalším období. Jak, to rozhodne volební výsledek. Nová sněmovna v rozpočtu na rok 2018 zřejmě stihne měnit už jenom některé parametry. O to důležitější je v jaké podobě ho vláda na podzim odevzdá.
