Minulý víkend jsem pobýval na Slovensku v Banskobystrickém kraji, kde zrovna probíhalo druhé kolo přímé volby župana. Zástupci územní správy tam probírali postup neonacisty Mariana Kotleby z prvního kola jako raritní událost, ale příliš nevěřili že by mohl nějak ohrozit favorita z vládnoucí strany SMER Vladimíra Maňku. Vždyť jeho náskok byl značný a k vítězství už v prvním kole mu chybělo jen pár hlasů. Jak se stalo, že na červené mapě Slovenska je nyní nevábná hnědá skvrna ?
V neděli ráno po sečtení hlasů se zjistilo že s ohledem na nízkou volební účast stačilo kontroverznímu Kotlebovi na zvolení hlavou VÚC pouhých 71 tisíc hlasů z 530 tisíc oprávněných voličů. Možná to vede k otázkám na smysl takového volebního systému, kdy o vítězství rozhodne třeba jen 13% voličů. Co je však hlavní, že lidé ze 75% nepřišli k volbám, protože přestali věřit „civilizovaným“ politikům, lhostejno zda zprava či zleva. Nepřišli ani místní Rómové, kterých je v tomto kraji 15% populace a na které Kotleta nevybíravě útočil.
Paradoxem přitom je, že právě v kraji Slovenského národního povstání zvítězil extrémista, který obdivuje válečný režim prezidenta Tisa a označující celé SNP za puč. Vědomě navazuje na luďácké tradice, s kterými mělo Slovensko trpkou zkušenost. Tento člověk pokřikující "Na stráž!“ v uniformě hlinkových gardistů už byl dokonce za své projevy několikrát trestně stíhán. Nyní si založil nový volební subjekt „Ľudová strana Naše Slovensko“, se kterým se už opatrně pohybuje na hraně zákona..
Z diskuzí s občany na Slovensku minulý týden vím, že většinu voličů jeho vize v duchu fašistického korporativismu vlastně moc nezajímaly. K volbám se ale většinově postavili především jako k protestu. Nepomohla ani nevýrazná podpora zprava, kdy SDKÚ řekla raději levicový Maňka než extrémista Kotleba. Reálně zatím nový župan Kotleba moc neovlivní. Jeho strana v krajském zastupitelstvu díky volebnímu systému kromě něho samotného nikoho nemá a SMĚR má 25 zastupitelů z 49. Tyto volby ale mají symbolický význam, ukazují co by se mohlo stát, když se politici nevzpamatují. Orbánizace našeho východního souseda by pak nebyla tak vyloučená.
Kotlebův konkurent Maňka je zkušený politik – do SMERu přišel z Strany demokratické levice a byl léta oblíbeným primátorem Zvolena. Už devět let je ale europoslancem a v dalekém Bruselu se zřejmě poněkud vzdálil problémům obyčejných lidí. Když jsme spolu na jaře mluvili, jedním z jeho argumentů byla schopnost získat evropské dotace pro svůj kraj. Praktický dopad na ekonomiku středního Slovenka to ovšem nepřineslo, nemluvě o situace v okolí romských osad.
Žonglování s veřejnými penězi je lidem spíše solí v očích. Nepomohlo mu ani, že při svém úsilí o znovuzvolení banskobystrickým županem se tentokrát spojil SMER do volební koalice s HZDS, KDH i Stranou zelených. A Mankovu klesající popularitu nezachránilo ani to, že se svého druhého platu župana vzdal. Po celém kraji visely billboardy hlásající že v Evropském parlamentu dostává každý měsíc 15 tisíc eur. Průměrná mzda zde přitom činí 770 eur a nezaměstnanost se tu pohybuje kolem 20%.
V chudém Banskobystrickém kraji nedávaly drahé bilboardy vedoucích stran záruku, že se věci prakticky pohnou k lepšímu. A i když je anticiganismus na Slovensku silný, nebylo to zrovna toto téma, které vyhrálo volby. Vždyť zde protirómskou rétorikou konkurovali luďáckému Kotlebovi jak SDKÚ tak SMER. Kotleba chce „cikánským parazitům“ dát krompáče a lopaty, ale vláda Roberta Fica přeci na podzim přijala zákon o nucených pracích, který byl v ČR zrušen ústavním soudem. Ale zatímco voliči SMERu zůstali trucovat doma, využil mladý knírkatý fašista místní nespokojenost k šokující cestě za mocí.
Publikováno na www.denikreferendum.cz
