Proč se neb&#225;t daňov&#233; progrese

V letošní volební kampani se stala významným tématem daňová progrese přímých daní. Daňová progrese znamená, že čím větší je daňový základ (tj. příjem či majetek), tím větší je míra jeho zdanění. Dosahuje se tak solidárního rozložení daňového břemene. Progresivní zdanění je běžné ve většině vyspělých zemích. Tzv. rovnou daň zavádějí spíše země chudší. Ovšem nejde jen o návrat k principu progrese, ale také o to, jaké bude zvýšení a rozložení daňového břemene. Je zřejmé, že v krizi nelze zvyšovat daňovou zátěž tolik, aby to podvázalo firemní investice.  Zvýšení daňové progrese je transparentní a solidární krok. Odpůrci daňové progrese ale argumentují, že jde o trest za úspěšnost, že demotivuje bohatší k výkonu a nutí je k účetním trikům, popř. k emigraci do tzv. daňových rájů, kde je více prostoru pro šedou ekonomiku. A to i přesto, že v posledních měsících měly spíše některé firmy starosti s přežitím než s tzv. daňovou optimalizací. Součástí daňové optimalizace je mj. také tzv. offshore byznys (jde o snižování daňových nákladů rozmístěním příjmů do jednotek, které jsou zdaňovány v rozdílných daňových režimech v zahraničí). Důvodů pro zavedení výraznější daňové progrese je několik. Jednak se dnes již viditelně zúžil prostor pro daňovou konkurenci (míra zdanění v ČR je výrazně pod průměrem EU i OECD). Jednak je potřebné nahradit výpadek daňového inkasa, který nelze nahradit neustálým zvyšováním nepřímých daní. Zvýšení DPH a spotřební daně je sice jednodušší, ale vede ke zdražování a zatěžuje tak hlavně obyvatelstvo. ODS se problematice daní a daňové progrese v této kampani mnoho nevěnuje. V podstatě tvrdí, že jsou daně reformním batohem z roku 2008 již nastaveny rozumně, včetně pseudorovné daně z příjmu. V krizi odmítají přímé i nepřímé daně měnit, maximálně je chtějí zjednodušovat. Ani TOP 09 není příliš sdílná. Mluví hlavně o tom, jak vyčistit daňový systém od lobbismu, a o daňových úlevách. KDU-ČSL je sice k myšlence daňové progrese vstřícná, ale bez zvýšení celkového zdanění, a tedy i rozpočtového inkasa (u fyzických osob navrhují dvě pásma, první 18 % nad 62 500 Kč měsíčně a pro ostatní příjmy 15 %, u právnických osob je pro zastavení snižování sazeb na 20 %). ČSSD chce zvýšením daní přispět ke stabilizaci veřejných financí. Navrhuje také dvě pásma u fyzických osob (to vyšší 38 % pro příjmy nad 100 000 Kč měsíčně). Snížené třetí pásmo pro nízkopříjmové skupiny zatím nenavrhuje, naznačuje, že to záleží na rozpočtových možnostech. U právnických osob navrhuje pouze pro příští rok zvýšení sazby oproti již uzákoněným 19 % zpět na loňských 21 %.  Ve srovnáním s těmito návrhy je KSČM ve zvyšování progrese důraznější, i když ještě uvážlivá. Především chceme s progresí spojit i úlevy pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Progrese nemá mít jen funkci solidární, ale také motivační. Navrhujeme proto pět pásem - podprůměrné příjmy by byly zdaněny 9 % a 15 % (po zrušení kategorie superhrubého příjmu) a nadprůměrné příjmy 32 % a 40 %. Progresi uvažujeme i u zdanění právnických osob s horní sazbou 32 %. Nezapomínáme ale i na progresi u zdanění velkých majetků (menší majetky by byly osvobozené, zato daně u větších majetků by se měly zdvojnásobit).  Zajímavé srovnání může dát např. volební program Die Linke (parlamentní volby v Německu budou 27. 9. 2009). V Německu je daň z příjmu fyzických osob progresivní v rozpětí od 14 % do 45 %. Die Linke navrhuje, aby horní sazba pro roční příjem vyšší než 65 tisíc eur činila 53 %. Navrhuje také vzít zpět předchozí snížení korporátní daně z 25 % na 15 %. K tomu zdanit dividendy, úroky a další kapitálové příjmy. Chce rovněž zvýšit dědickou daň a zavést 5% daň na majetek vyšší než jeden milion eur.  Když se vrátíme k problému emigrace do daňových rájů, tak v době globalizace znamená takové využívání rozdílů v daňových režimech mnohamiliardové úniky. Tohle ale další daňový dumping nevyřeší. Politika vůči těmto transferům se stává od letošního roku významnou prioritou USA i EU, a ČR by rozhodně neměla zaostávat. V EU jde zejména o země jako Lichtenštejnsko, Lucembursko, ale také Kypr či Holandsko. A zvláštní roli ještě mají enklávy jako např. ostrovy Jersey v Lamanšském průlivu.  Jestli jsme se světovou krizí došli na konec zlatého věku »offshoringu«, se teprve ukáže. Systémové mezinárodní řešení není jednoduchý úkol. Prvním krokem je ucpat díry v zákonech, zpřísnění kontrol, dotáhnout dohody o výměně daňových informací mezi zeměmi. Pro území EU by měly následovat další kroky. V každém případě ale tento umělý byznys je třeba výrazněji omezit než dosud.

Ing. Jiří Dolejš

Proč se nebát daňové progrese

Premiér

PS PČR

Vláda

Divoká karta

Rozhovory

Ing. Jiří Dolejš

Proč se neb&#225;t daňov&#233; progrese

Divoká karta

Newsletter

Proč se nebát daňové progrese