14.05.2012 13:49:47
Radikální a reformní levice - od rozkolu k synergii
Vzestup preferencí české politické levice činí z tématu vzájemné komunikace a kompatibility levicových subjektů důležité téma.
Pojítkem politické levice je emancipačně humanistické poselství. Tradičně už od časů montagnardů z Velké francouzské revoluce především reálně emancipuje nižší vrstvy. Od těch časů levice prochází samozřejmě různými proměnami, provází ji rozpory, krize ale může se mluvit o stadiu určité dekadence, zejména v poslední čtvrtině dvacátého století. Její vztah k pokroku není prostě automatický. Levice historická, autentická prochází reformami či transformacemi a vzniká tak levice nová a také moderní. A současně platí, že levice nemá ostré hranice a že napříč levicí prochází i osa liberálně-konzervativní či anarchisticko-autoritářská.
Šance na větší levicové souznění je ve společné orientaci podle dominantních sociálně-ekonomických hodnot (pro levici je to egalitářství a solidarita, emancipace zejména přes sociální práva a přednost veřejnému přerozdělování před soukromým). Předpokladem je dialog o shodách a rozdílech. Nesouhlasím přitom moc s názorem Jiřího Pehe, že se přitom posouváme od sociálně ekonomických hodnot k ideálům humanismu a morálky. Nemyslím si ani, že pojem politická levice se vyprázdnil (problém otevřel už v šedesátých letech Jean Paul Sartre).
U velkých vítězství i proher emancipačního projektu levice byl její historický rozkol z počátku dvacátého století. V podstatě až do dnešních dnů nebyl zcela překonán antagonismus mezi radikální a reformní levicí. Je nejvyšší čas se zbavit vzájemného nepřátelství a rituálních odsudků, kdy si vzájemně nadáme do dogmatických totalitářů a pravicových oportunistů. Radikální hodnotový azimut a odvaha k vizím nového počátku přeci nebrání politickému realismu. Z vývojového pohledu jsou evoluce a revoluce podmíněné.
Realitou je, že jak na reformním, tak na radikálním křídle panuje vzájemná nedůvěra a řevnivost. Levice vždy byla a vždy bude myšlenkově rozrůzněná. Obě křídla se přitom objektivně doplňují, i když si konkurují. Je třeba velká iniciativa při řešení příčin odlidštění společnosti. Ale také praktické, zcela realistické kroky v rámci strategie společného levicového minima. Proto nemá smysl se navzájem nutit do jediné správné cesty či si naopak nadbíhat a zapomínat na vlastní kořeny a identitu. To, že jsme různí, může být přeci i výhoda, pokud je tu potřebná kompatibilita.
Reformní levice prostě jen více akcentuje postupné a pokojné překonávání poměrů a radikální levice zase více akcentuje komplexní systémovou alternativu a sociální revoluci. Důležité je, aby se tyto akcenty projevovaly demokraticky. Pokud jednotlivé části levice usilují o vůdčí roli, roli předvoje, platí, že protismyslná by byla násilná hegemonizace a ochuzující by byla snaha o unifikaci levice. Avandgarda ani hegemonie se prostě nedají nadekretovat.
Samostatnou otázkou je institucionální rozrůznění levice – tj. koexistence různých autonomních levicových politických stran, hnutí či sdružení. Podmínky proto vytváří kromě specifické silné tradice v dané zemi (příklad komunistů v ČR), také panující politický systém. Poměrný volební systém prostě umožňuje, aby se na levé polovině politického spektra etablovaly minimálně dvě silnější politické strany. Většinový systém vede ke koncentraci do široce zakotvených velkých stran typu Catch-All Party´s, které ale jsou obsahově rozplizlejší bez vyhraněné zájmové orientace a tedy ke ztrátě podpory části voličů. Zvláštní situací, která se nemusí opakovat, je výsledek z nedávných slovenských voleb - Robert Fico si jistě uvědomuje riziko získané absolutní majority pro stranu SMER.
Ve společnosti narůstá poptávka po řešeních, která jsou ze své povahy levicové. Sociální základnou levice však nemusí být lidé hlásící se k levici. KSČM je deklaratorně jasně levicová, ale např. ČSSD oslovuje sice levici, orientuje se však více do středu. Šetření naznačují, že k levici se nehlásí až 2/5 voličů ČSSD. S tím souvisí problém identifikace občanů s levicí. Sociologové potvrzují, že jsou nemalé rozdíly v hodnotové orientaci a v politickém zařazení. Při hledání způsobu spolupráce levice je tento fakt zřejmě potřebné respektovat.
Rozhoduje přitom zkušeností - např. v Rusku se dle průzkumů minimálně pětapadesát procent lidí nedokáže zařadit na pravolevé ose (dominanci má strana Kremlu). Jiným případem je situace v USA, kde je silné zařazování na ose mezi libertinstvím a konzervatismem a dlouhodobá existence kartelizovanového bipartismu. V Evropě je klasické rozlišování pravice a levice normální. V ČR se střetává silná tradice (z pocitu sociálního a národního ohrožení) s deziluzí a odcizením (zatěžují stigmata minulosti, odpuzuje přestárlá, bařtipánská image).
Pro zlepšení spolupráce levice je tedy důležitá destigmatizace jejích dějin. Znamená to demokratickou a nedoktrinální reflexi předělů společných i vlastních dějin. Mluvíme o pluralitě konceptů budoucnosti – vějíři budoucností ale odpovídá i otevřená interpretace minulosti (bez orwelovského ovládnutí výkladu, bez trapných politicky závazných poučení). Určitá šance pro spolupráci levice se už vyskytla v roce 2002 (111 mandátů ve Sněmovně). Osobně si myslím, že tehdy to nebylo zralé, a že vyhodnotit si zkušenost z této doby, je naše společná odpovědnost.
Naši historici by měli svobodně, bez vnějšího diktátu a v zájmu objektivity více věnovat tomuto problému. Bez tabu ideologické účelovosti rozebírat témata jako vývoj sociální demokracie v časech II. internacionály, který vedl k zminovanému historickému rozkolu. Je tu téma tzv. godesberského obratu, který byl vnímán nikoliv jako defetišizace Marxe ale jako zavržení Marxe. Ze strany komunistů čekají na upřímné zpracování témata jako je vznik a činnost komunistické internacionály, tzv. bolševizace komunistického hnutí či éra mocenského monopolu před rokem 1989.
Jasné přihlášení se k některé ze stran na levici komplikuje odcizení od politiky vůbec. Uvědomme si že suverénem není žádná strana, ale lidi. Problémem je mechanismus reprezentace ve vazbě na občanská hnutí, na zájmovou strukturu. Politikaření, které skládá vektor zájmů jen ad hoc, jak se zrovna hodí (či dokonce pod tlakem pravice), těžko naváže pevnější vazby. Nositel změny nebude žádný sekretariát, ale reálná politická síla.
Význam spolupracující levice je v synergii. Ta umožňuje kombinované oslovení, které má celkový větší účinek, než by odpovídalo sumě účinků získaných izolovaně. Otázkou je jakou formu dát této spolupráci – jinak je to v regionech jinak na národní a jinak na nadnárodní úrovni. Nemyslím, že by mělo jít o nějakou jednotnou frontu – spíše se nabízejí volnější a hlavně podle situace pružné formy. Je tu rozporná zkušenost s vytvářením horizontálních vazeb u radikálnějších uskupení, varianta určitého rozkročení stran (viz Die Linke), nebo alianční model (viz španělská Izquerda unida, italská Arcobaleno, a u nás Levý Blok). Na širší komunikaci levice působí i tlak krizových procesů. Aktuální zkušeností k analýze je např. komunikace levice v Řecku – vzájemně komplikované postoje sociálnědemokratické PASOK, odštěpenců DIMAR a radikálnější uskupení SYRIZA či tradičně komunistické KKE jsou znakem posledních přelomových voleb.
Každá strana samozřejmě hájí své vlastní zájmy a ty se člení na taktické a strategické. Současně jsou zejména větší strany vnitřně heterogenní, existují v nich různé proudy a křídla. Někdy je to otázka koexistence, někdy konkurence a někdy synergie. Moderovat tuto různost k sjednocování je specifická dovednost. Tlačit příliš na pilu může být kontraproduktivní. Pro navázání komunikačních vazeb a hledání porozumění při řešení otázek obecného ohrožení těch nejzákladnějších jistot může pomoci platforma občanská. Ale i mezi občany sílí volání po odpovědné komunikaci mezistranické.
Publikováno na www.denikreferendum.cz
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
