Výnos daní je zatím rámovaný hospodářskou konjunkturou. Rozpočet státu na rok 2018 počítá s daňovými příjmy 722 mld. Kč, celá veřejná správa vybírá na daních více než jeden bilion korun. V rámci EU podíl vybraných daní na HDP v ČR nevykazuje nadměrné hodnoty. Volební vítěz nyní nechce zvyšovat celkovou daňovou zátěž, chce ctít princip daňové neutrality. Prioritou nové vlády má být nadále zjednodušení a elektronizace daňového systému.
KSČM by sice koncepčně byla pro větší aktivitu na straně rozpočtových příjmů, to je ale většinově odmítáno. Taková shoda vlády s levicí je proto nereálná a je otázkou, co lze pro spravedlivější rozdělení daňového břemene za této situace praktického udělat. Rozumnou korekci zákona o EET jako jedno z předvolebních témat vláda přijala. Přijmout mezinárodní praxi v boji s daňovými úniky velkých firem bude požadováno jako minimální standard.
Nejsložitější bylo jednání o příjmových daních. Větší progrese zdanění je téma, které budeme muset připomínat v opoziční roli. Se zpožděním aspoň dojde ke zrušení »superhrubé« mzdy a dočasné solidární zvýšení daně se přemění na stálou horní sazbu 23 %. Prostor se ale otevírá u úpravy daňového základu. V návrhu programu je významný příslib, že bude provedena revize daňové uznatelnosti technických rezerv v oblasti pojišťovnictví.
Zde je nemalý zdroj peněz na vládní plány, aniž by vláda porušila svou premisu nezvyšovat sazby daní. Namísto např. sektorové daně přispějí do rozpočtu pojišťovny tím, že své rezervy nezahrnou do daňových odpočtů. Největší pojišťovací domy disponují přitom takovými rezervami v řádech desítek miliard korun. Pokud stát omezí daňovou uznatelnost povinných rezerv, automaticky dojde k navýšení základu daně, a tedy i objemu celkového odvodu.
Pokud jde o DPH, tak vláda nejde cestou větších změn, protože by to vyžadovalo výrazněji kompenzovat výpadky v inkasu. Vláda chce jen přeřadit vybraná plnění ze základní sazby do sazeb snížených zejména v případě Stravovacích služeb a podávání nealko nápojů, vodného a stočného, ale i u služeb s vysokým podílem lidské práce (opravy obuvi, čištění oděvů, domácí péče o seniory, domácí péče o děti, úklid v domácnostech atp.).
Snižování nepřímých daní není v rozporu s programem KSČM. Pokud bychom byli odvážnější, tak v míře, v jaké by bylo možné mobilizovat jiné příjmy (zejm. s odkazem na princip daňové progrese u přímých daní). Jsme si přitom vědomi toho, že menší snížení DPH bez konkurenčního tlaku neznamená automaticky snížení ceny a že omezení daňové zátěže pocítí spíš obchodníci, a ne spotřebitelé. Přesto snižování DPH může mít pro chod ekonomiky smysl.
Obecně lze ocenit, že vláda v úpravě daní chce jít cestou promyšlených a komplexních úprav. Otázka je, zda ji politická realita nepřinutí nakonec sklouznout k »salámovým úpravám«, jejichž národohospodářský a sociální efekt nebude podle očekávání. Předmětem rozporných a politicky výbušných diskusí bude oblast sociálních a zdravotních odvodů, kde se výrazně liší názory zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů.
Bez ohledu na výsledky jednání o vzniku vlády zůstává pro KSČM vodítkem její volební program. Propagování a prosazování našich přístupů nemůže být jednáním o vládním programu dotčeno. Jako levice se i nadále lišíme větším důrazem na zdanění příjmů kapitálu velkých korporací. Znovuzavedení výraznější daňové progrese a důraznější omezování vývozu zisku do zahraničí zůstává naší prioritou, i když ve Sněmovně zatím chybí potřebná většina.
