Před týdnem v Otázkách Václava Moravce v ČT učinila dosluhující předsedkyně Poslanecké sněmovny a místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová rovnítko mezi rozpuštěním dolní komory a srpnovou invazí z roku 1968, která umožnila normalizaci.
Slyšel jsem už hodně krkolomností, ale nad tímhle divokým srovnáním jsem opravdu musel vrtět hlavou. Pokud to měl být pokus zastřít prohru ODS odvedením pozornosti k symbolice 21. srpna 1968, tak to bylo viditelně mimo mísu. Rozpoznat kardinální rozdíl mezi invazí vojsk, která byla v rozporu s mezinárodním právem, a mezi demokratickým ústavním rozhodnutím sněmovny o seberozpuštění přeci nevyžaduje velké úsilí..Tady není porušována Ústava, tady nejsou porušována ani základní demokratická pravidla! Tady pouze odchází ODS a její spojenci od moci.
Takové vytváření hrozby z leva zavání politickým kýčem. KSČM samozřejmě není programově to co někdejší KSČ, ale i tohle srpnové dědictví našich předchůdců je možné vnímat i jinak.Vždyť právě v tehdejší KSČ vznikl pokus o sebeočistu a reformu společnosti a tento proud byl potlačen zvenčí. Příchod vojsk nebyl ani uskutečněn se souhlasem tehdejšího stranického vedení. To bylo rozhodnutí Moskvy a vedení Varšavské smlouvy, reformy totiž vzbudily v Moskvě velké obavy Ale západní svět nestál o nějaký 'demokratický socialismus'. Co kdyby se to líbilo a rozšířilo se to i tam? Připomeňme třeba tehdejší studentské bouře v Paříži... Takže to bylo zarámováno postoji velmocí východu i západu.
Srpnové události nesli velice těžce i samotní komunisté, mnozí to odnesli v následných prověrkách Byla to rána všem těm, co věřili v ideu socialismu. A strana samotná jako taková byla na léta v chomoutu vnucené poslušnosti sterilizována. I proto KSČM při svém zrodu převzala závěry mimořádného sjezdu KSČ v prosinci roku 1989, kde se za selhání v minulém režim komunisté omluvili. A omluvili se i osmašedesátníkům, kteří byli po roce 1968 vyhozeni ze strany a z nichž mnozí pak po roce 1989 do KSČM vstoupili.
Miroslava Němcová se včera rozloučila projevem, ve kterém prohlásila, že tématem voleb bude téma svobody. V čem by ale měla ohrožena svoboda a demokracie ? Jasně bylo komunisty samotnými řečeno, v čem se distancujeme od minulého režimu a na jaké hodnoty socialistického hnutí chceme navazovat. V tomto smyslu tak platí historická omluva za všechna neoprávněná příkoří, která byla lidem způsobena. Sem patří i omluva za to, jak byla poškozena idea socialismu Kdo chce, tak toto vnímá a není třeba předříkávat omluvy jako nějaký rituál, modlitební mlýnek.
Hrozba nové normalizace a útoku na základní svobody je prostě planá a podobné tirády působí blouznivě. Řešme aktuální problémy a v praxi tím i komunisté mohou reálně dokazovat, že mohou být perspektivní politickou silou. Ona ta formální svoboda potřebuje i oporu v oblasti hospodářské a sociální. Svobodně třít nouzi určitě není cílem. A právě zde se bude rozhodovat jakou cestou se chceme dál vydat. Pár týdnů bude nedávno zvolený prezident, prozatímní vláda a senát spravovat zemi. To opravdu není konec světa. A ve volbách v říjnu bude Sněmovna demokratickou volbou občanů obnovena, s řádným mandátem nechme to na ně a neurážejme je, že snad nevědí co činí.
