Otázka pro ekonoma
KSČM využívá Vaše znalosti k přípravě stanovisek pro sněmovnu k návrhům v ekonomické oblasti. Z poslanců KSČM jste největším kritikem režimu před rokem 1990. S odstupem času, s odchodem pamětníků a nástupem nové generace (a můžete to pozorovat zvláště u připomínání různých výročí – srpen 68, listopad 89,...) zaznívá ze sdělovacích prostředků a z diskusí na internetu názor, že všechno, co bylo za minulého režimu, bylo špatné, devastující, … Potvrdíte mladým, kteří mají všechno jen z doslechu, že každý občan bývalé ČSR přišel privatizací majetku státu (který tehdy patřil nám všem) po odečtených restitucích o částku v tehdejší hodnotě 3-pokojového vybaveného bytu?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Rok 89 přišel nejen pro neudržitelnost autoritářského krunýře v politice, ale také pro sílící stagnační projevy v ekonomice. Byrokratická netržní ekonomika prostě nezvládala intenzifikaci vývoje a všechny ty pokusy ji reformovat byly povrchní a neúčinné. Stagnace se prohlubovala a ujížděl nám po léta viditelně vlak. Jiná otázka byla jakým směrem se měla společnost vydat, když ten chomout příkazní ekonomiky praskl - včetně efektivnějšího charakteru vlastnictví a plurality forem hospodaření. KSČM tehdy navrhovala tzv. demokratickou privatizaci místo klausovské léčby šokem a triku s kuponovkou.
Co počátkem 90. let nakonec zvítězilo se ví a to že výsledkem byl enormně vysoký přesun majetku do cizích rukou a často za nedostatečnou cenu je také statistický fakt. O to licoměrnější je pozdější politická hra Klause na český kapitalismus, zakrývající tímto pseudovlastenčením způsob jakým u nás vznikaly privatizační elity. Kdo se o tyto věci zajímá, tak si to snadno může zjistit, ale vracet se k tehdejšímu rozhodování o charakteru transformace nám dnes už moc nepomůže. Žijme v reálném rozdělení ekonomické moci, ve světě sílící moci oligarchů a je spíše otázkou jak dosáhnout reálné změny dnes.
