Blíží se historicky druhé přímé volby prezidenta. Kromě současného prezidenta p. M. Zemana se za ním táhne šňůra osmi, až na jednoho, většinou neznámých a v politice naprosto nezkušených osob. Tím jedním je někdejší premiér, který je sice zkušený, ale spíše v tom nedobrém smyslu. Pominu-li, kdoví kým je postrkován, veřejnost ho nedobře vnímá s ohledem na jeho morální profil, osobnostní integritu či výkon funkce, kterou zastával. Je pro mě zcela nevolitelný zrovna tak, jako jeho strana, která se pro slušného člověka stala nevolitelnou a synonymem korupce a klientelismu.

 Pro mě je tedy volba jasná – současný prezident a nikdo jiný. Vážím si ho jako nezkorumpovatelného a vlastenecky smýšlejícího představitele, kterému leží na srdci především osud našeho národa, a to jak z hlediska bezpečnosti, tak z hlediska ekonomické prosperity a spokojenosti lidu. Díky jeho politické zkušenosti, hlubokým ekonomickým znalostem a jedinečným názorům o nás vědí nejvyšší představitelé všech velmocí. Otevírá nám ekonomické dveře tam, kam se většina zemí naší velikosti a významu vůbec nedostane. Hledá cesty do zemí s ohromným ekonomickým potenciálem, které potřebují naše výrobky, investice i odborníky. Ví, že naše vývozně orientovaná ekonomika potřebuje stále nové a nové trhy. Zacyklení se na jednu oblast by pro nás znamenalo pouze ustrnutí, ekonomické zpomalení a konec vlastního rozvoje, včetně zastavení růstu životní úrovně.

Co ale těch zbývajících sedm zájemců o Hrad? Celkem o nich nikdo nic neví, kromě toho, že by rádi bydleli na Hradě, pořádali recepce a jezdili na přátelská setkání. Neumím si vůbec představit, o čem by se kdokoliv z nich bavil např. s čínským prezidentem Si Tin Pchingem, americkým prezidentem D. Trumpem, ruským prezidentem V. Putinem atd. Těžko by byl kdokoliv z nich pozván do Buckinghamského paláce britskou královnou k přátelskému setkání. Představím-li si byť na minutu, že by se jeden z nich opravdu stal naším prezidentem, tak si troufám predikovat, že by naše země skončila kdesi v šedi a nezájmu ostatních, nejen evropských zemí. Skončili bychom na evropské periferii jako země zcela nevýznamná a nezajímavá.

Naopak, uměl bych si většinu z těch osmi zájemců o post prezidenta docela živě představit při jednáních s frau Merkel, s francouzským prezidentem Macronem, s bruselskými Junkerem, Schultzem, Tuskem atd. Tam by se jistě uměli chovat servilně, se vším by souhlasili a poslušně a v předklonu sráželi paty tak, jak se na poddaného sluší a patří. Osud národa by jim nějak zmizel z mysli, a i to, proč vlastně tím prezidentem vůbec jsou a koho reprezentují. Mám vážné obavy, že otázky ekonomické, geopolitické, bezpečnostní, mezinárodních vztahů atd. jsou pro kohokoliv z těchto zájemců tématy zcela neznámými a snažili by se jim velkým obloukem vyhnout. Potom ale vzniká otázka, k čemu by takový prezident měl vůbec být?

Jsem si téměř jist, že současná hlava státu bude opět zvolena, neboť velká většina národa si zachovává zdravý rozum a má ráda naší zemi. Má ráda svého prezidenta, který mluví jasně, srozumitelně a ze srdce. Národ ví, že se na něho může spolehnout, že konjunkturálně nemění názory, jde se svým lidem a vše, co dělá, nedělá pro svoji slávu, peníze a uspokojení nezkrotných ambicí. Jsem si jist, že velká většina našeho národa si je vědoma, že Miloš Zeman je pro naší zemi tím jediným možným. Je tím, kdo prokázal, co umí a je ochoten postavit se ještě jednou do čela země, která si chce udržet své současné postavení na rozbouřeném evropském kontinentě.