Když jsem před dvěma lety říkal, že nás čeká delší hospodářská
recese, tedy dlouhodobější pokles české ekonomiky, mnoho „expertů“ tento
názor nesdílelo. Tehdy se mně v médiích posmívali, ale mohl jsem
alespoň třeba i ve sněmovně říkat, že klesá a bude klesat česká
ekonomika. A také tam moudří pánové z pravicové vlády zpupně odmítali
tento názor jako nepodložený.
Tzv. ekonomičtí analytici v českých
médiích byli naopak nenapravitelnými (a přitom dobře placenými)
optimisty. A jsou dosud. Když v I. čtvrtletí 2012 hospodářství meziročně
kleslo, jali se pucovat Český statistický úřad, že ten meziroční vývoj
HDP na statistice špatně spočítali. A od té doby více méně tito
ekonomičtí beletristé žvaní podobné hlouposti. Jsou to haruspikové,
kteří tomu nejspíš vůbec nerozumí. A žvaní a žvaní.
Naopak „já
jsem říkal“, že není mnoho důvodů čekat pozitivní vývoj v hospodářství. A
mluvil jsem již před dvěma lety a od té doby vlastně pořád dokola o
potřebě uplatnit promyšlená prorůstová opatření. A protože Nečasova
vláda vůbec nic proti recesi nepodnikla, potácí se česká ekonomika pořád
tam, kde byla. Letos to bude meziroční pokles HDP až 2 %. Proč se
stydět za to, „že jsem to říkal“, i když mě tahle hra na Pýthii osobně
moc netěší?
Teď jsem byl mezi prvními, kdo odsoudili rozhodnutí
Bankovní rady ČNB, která se jaksi uměle snaží „pomoci“ hospodářství
umělým oslabením kurzu české koruny vůči euru. Prý tak pomohou exportu,
zaměstnanosti a možná i hezkým děvčatům.
Prostě, ČNB využila
bezvládí, které dnes reálně existuje, aby přistoupila k tak mimořádně
závažnému kroku, jakým je de facto devalvace české koruny. Rusnokova
vláda, k tomuto z velké části politickému rozhodnutí ČNB, zatím ani
nešpitla. A ministr financí Fischer uplatnil dokonce prakticky souběžně
protichůdně působící finanční manévr. Jan Fischer (a také M. Kalousek,
který to vymyslel) si pochvaluje, že si lidé objednali koupi státních
dluhopisů za více než 21 miliard korun. Jsou to peníze z účtů příjmově
nejsilnějších českých poplatníků a vyšších středních vrstev. A tyhle
peníze zainvestované do cenných papírů státu budou pochopitelně chybět
na straně poptávky na českém trhu.
Tito lidé si zkrátka za 21
miliard korun nekoupí zboží, ani před Vánocemi, ani později v příštím
roce. Naopak, ti lidé, co na nákup dluhopisů nemají zbytečné peníze,
tak o ty se ČNB „postarala“ devalvací koruny opravdu výtečně. Budou mít
peněz na utrácení reálně ještě méně, než dosud.
ČNB obrovskými
intervencemi, za něž už utratila pár miliard euro (snad až 6 miliard)
snížila kurz koruny k euru na 27 korun a tento kurz je připravena nejen
udržovat, ale ještě dále snižovat na 28 korun za euro. To by už
znamenalo devalvaci ne 5 % jako nyní, ale k 10 %.
A důsledky
devalvace? Zdraží se energetické suroviny z dovozu, v důsledku toho se
zvýší cena benzínu a nafty. A to zvýší náklady na dopravu, což ovlivní
dříve či později ceny celého spotřebního koše. Prakticky hned se zdraží
potraviny z dovozu a záhy i domácí potraviny. Zkrátka, lidé s nižšími a
středními příjmy opatření ČNB velmi rychle pocítí na své životní úrovni.
A jako bonus se jim ještě sníží hodnota jejich vkladů, pokud je nemají v
euru. Bylo by zajímavé slyšet, v jaké měně mají své vklady členové
Bankovní rady ČNB…
Vedení ČNB je to ale úplně fuk. Pan guvernér
má roční příjem 4,5 milionu korun a členové bankovní rady nejméně 3
miliony korun. Důchodce s průměrným důchodem 10 000 korun nebo
zaměstnanec s průměrnou čistou mzdou kolem 20 000 korun jsou v
nesrovnatelně jiné situaci… Pánové z ČNB žijí zcela odtrženi od života.
Kdyby
ČNB postupovala férově, musela by své nepochopitelné kroky, které
uplatnila v měnové oblasti, rychle odvolat. A začít dialog s vládou a
přestat vyhazovat obrovské sumy za intervenční nákupy eur.LEV 21
(text byl napsán pro Deník Referendum)
