Či jiného, opět nejmenovaného statečného (nebo vymyšleného), který pravil: „Bylo to úplně zbytečné a vypadá to blbě.“ ČSSD podle mnoha nejmenovaných poslanců této strany zkrátka dělá jednu chybu za druhou. S tím posledním shrnutím souhlasím. S těmi liberálními voliči je to ale složitější.
Foto: archiv red, tanPopisek: Jiří Paroubek
Řekněme si otevřeně, že tragické výsledky ČSSD zejména v posledních třech volbách (nejméně od komunálních přes evropské až po nedávné krajské a senátní), i slabší než očekávaný výsledek ve sněmovních volbách před třemi roky (po sedmi letech pravicových vlád, a zejména po tragické vládě Nečasově), musí být něčím způsobeny…
Osobně si vzpomínám, jak jsem někdy před šesti, sedmi lety seděl u stolu v restauraci v poslanecké sněmovně a vedle mě seděl jeden z velmi talentovaných poslanců ČSSD a nahlas se s jiným poslancem ČSSD bavili o tom, jak by měla sociální demokracie v dalších měsících, možná i letech, pokračovat v politickém boji. Jakou taktiku a strategii by měla volit.
Hovořili tak nahlas, že jsem se právem domníval, že ta slova jsou určena pro mě. A jako tehdejší předseda ČSSD jsem proto považoval za potřebné „zasáhnout“. Řekl jsem jim: „Pokud v ČSSD budu v čele strany já, nehrozí, že by se někdo jiný musel zabývat strategickými otázkami.“ Myslel jsem přirozeně nejen otázky strategie, ale také dennodenní taktiky vedení politického boje.
Viděl jsem, že mí kolegové ve vedení strany prostě nejsou schopní strategického uvažování a jejich taktické schopnosti jsem rovněž považoval za vcelku omezené. Pokud jsem byl v čele ČSSD, tyto dva hendikepy jsem svou přítomností a svým přístupem k řešení dennodenních taktických otázek a zejména ke strategii politického boje dokázal eliminovat.
Po mém odchodu z čela strany se chlapci pustili nejdřív do sebe navzájem, což za mé éry se jaksi pěstovat nemohlo, a byli happy… Byli šťastní, že se konečně vrátili k tomu, čemu rozumí. Jejich taktické a strategické schopnosti tím však bohužel nevzrostly.
A pak přišel A. Babiš, který, alespoň částečně, je schopen strategicky uvažovat nebo má kolem sebe lidi, své poradce, kteří tuto schopnost mají. A problém je na světě.
ČSSD s ním nedokáže udržovat strategickou iniciativu, nepřichází s tématy, které by veřejnost zajímaly, a nepřichází ani s kontroverzními tématy, jako to tu a tam udělají Babiš či Zeman.
Politický výkon ČSSD se smrsknul na rutinu. Na politickou rutinu na velmi slušné úrovni, ale bez jakéhokoli entuziasmu, zápalu a nových myšlenek. Pokud bude takto ČSSD pokračovat a během několika týdnů nenaznačí, že je schopna tento stav hibernace, nebo, jak říkají Němci, Oktoberfliege (říjnové – malátné mouchy, kterou je možné chytit rukou) zvrátit, již před Vánoci se u přesnějších agentur pro výzkum veřejného mínění objeví na kontě ČSSD 12-13 % volebních preferencí. A pak nastane panika. Od preferencí 12 – 13 % už není daleko k deseti procentům a od deseti není daleko pod deset…
Pokud si vedení ČSSD – a někteří hejtmani – kteří měli to štěstí, že třebas ani nevyhráli volby, a stali se hejtmany, pochvalují, jak to všechno báječně jde, tak je vše ztraceno. Na výsledek sněmovních voleb se zadělává už dnes. A probuzení po volbách bude kruté.