Nevím, jakou školu pan předseda maďarského parlamentu studoval, ale zrovna nejlepší průpravu do politického života mu neposkytla.
O odsunu Němců z Československa, z Polska a z jiných území střední Evropy rozhodly v Postupimi po skončení II. světové války vítězné velmoci.
To, že naprostá většina Čechů a Slováků toto rozhodnutí velmocí po teroru nacistů v tzv. Protektorátu Čechy a Morava, trvajícím více než šest let, a po zkušenosti s fašismem v době tzv. Slovenského štátu, uvítala, není třeba zpochybňovat nebo zapírat. Byli to především Sudetští Němci, kteří učinili vše proto, aby rozbili územní celistvost Československa v roce 1938 a zničili jeho demokratický politický systém.
Mimochodem, Maďarsko bylo v té době, kdy Češi a Slováci v září 1938 bránili československou demokracii, diktaturou pod vládou admirála Horthyho. A bylo to horthyovské Maďarsko, které se po Mnichově přiživilo na německé agresi a získalo tzv. Vídeňskou arbitráží jižní oblasti Slovenska. Uniklo mně, že by se kdy Maďarsko za své konání v té době Československu a jeho občanům omluvilo.
Zejména v roce 1944 se po pádu diktátora Horthyho fašistická maďarská vláda šípových křížů velmi iniciativně a horlivě účastnila vyvraždění zhruba 450 tisíc maďarských židů v nacistických koncentračních táborech, kam byli deportováni, anebo masovými vraždami prováděnými přímo na území Maďarska.
Dávat ČR a Slovensku lekce z politické korektnosti může opravdu jen představitel státu, který má čisté ruce. A to zrovna Maďarsko tak úplně není. Maďarsko ostatně nestálo v roce 1945 na straně vítězů II. světové války. Naopak Československo mezi vítěze II. světové války patřilo.
Každý, kdo sleduje česko-maďarské vztahy v posledních letech, musí být velmi spokojen vzhledem k jejich nebývalému pozitivnímu rozvoji. Podobná slova, jaká použil předseda maďarského parlamentu ve vztahu k Benešovým dekretům, které jsou nedílnou součástí českého právního řádu, velmi dobré a korektní vztahy mezi ČR a Maďarskem narušují.
