Od samého vzniku politických stran, jsou některé jevy, které lze vysledovat jako jevy společné pro politické stranictví. Jeden z těch jevů je, že dochází k jevu, který J. Dienstbier nazývá „kšeftaření s kandidátkami“.

Prostě v kapitalismu, pokud neexistuje soulad nabídky s poptávkou a u velkých stran, je vždy víc těch lidí, kteří se nabízejí na zajímavou funkci nežli je míst, na které mohou být zvoleni, takový jev bude vznikat. Platí zákon nabídky a poptávky. Jen tak mimochodem si nevzpomínám, že by za mého předsednictví v ČSSD docházelo k řadě žalob na způsob sestavení kandidátních listin, to je specialita Sobotkova a donedávna i Dienstbierova vedení.

Vyplývá z toho, že zkrátka Sobotkové, Dienstbierové a spol. nejsou schopni zasahovat do dění v krajích, aby předcházeli likvidaci některých zajímavých funkcionářů, jako byl např. primátor Ostravy Kajnar. J. Dienstbier se sice pohoršuje nad tím, jaký je to „fujtabl“  kšeftařit s kandidátkami, ale možná že by bylo zajímavé, aby sám popsal, jak on se dostal na kandidátku v okrese Kladno. Možná, že by o tom leccos věděl bývalý hejtman D. Rath a mohl k tomu mnoho zajímavého říci. J. Dienstbier je politický pokrytec non-plus ultra.

Primátorka Krnáčová je podobný případ, v dnešním rozhovoru tvrdí: „Na politiku nemám čas, jsem manažerka“. Možná, že by paní primátorka mohla říci něco o své hvězdné manažerské kariéře v minulosti, tedy v Transaprency Interantional. Možná, že řídila také nějakou sekretářku a možná také pár dobrovolníků. Politika je řemeslo, někdy i umění a samozřejmě, že ti kdo do tajů politiky nepronikli, se snaží stavět jako by to bylo něco, co vlastně je nechutné.

Je to zkrátka problém, když do funkcí, které jsou na úrovni ministra vlády a pražský primátor – takovou funkcí je – přichází lidé,  kteří nemají ani potřebné znalosti reálií a nejsou ani schopni řídit. Většinou se projevují rychlými závěry, protože čím méně o věci vědí, tím jim je věc jasnější. J. Dienstbier a A. Krnáčová, jsou vlastně stejní.