Teď je jen otázka, kdy dojde i na akciových trzích k nevyhnutelnému vystřízlivění a následnému propadu. Zdá se však, že euro bude posilovat ještě dále. Je otázkou, zda čtvrteční zasedání ECB může tuto situaci změnit. Vždyť není právě v zájmu eurozóny zlehčovat americkému zboží přístup na trhy eurozóny. A naopak ztěžovat přístup zdražujícího se evropského zboží na americký trh.

Těžko lze očekávat nějakou zásadní změnu v přístupu politiky Evropské centrální banky (ECB). Je to vše v situaci, kdy evropská ekonomika stále čelí nízké inflaci i slabšímu růstu mezd a růst HDP jednotlivých zemí není nijak zázračný. Samozřejmě, že ECB již musí reálně uvažovat o možném ukončení programu kvantitativního uvolňování, tedy programu na odkup aktiv. Možná by dnes stačilo, kdyby Mario Draghi, šéf ECB, řekl, že tuto otázku bude řešit zářijové zasedání ECB, které zredukuje měsíční objem odkupovaných dluhopisů o 10 či 20 miliard eur.

Snad by i takový náznak změny postupu ECB do budoucna mohl pomoci zreálnění kurzu eura a dolaru. Co by však zcela nepochybně pomohlo je to, aby se D.Trump, jako prezident, konečně „chytil“. Aby měl své velké téma, aby např. dokázal předložit ucelený program rozvoje a obnovy americké infrastruktury, který by dal nezbytné podněty růstu americké ekonomiky v příštích letech. A samozřejmě, D. Trump by také měl mít nějaký zářez ve formě výrazného vnitropolitického úspěchu. Pokud prohraje zápas o revizi Obamacare, bude to jeho politická porážka a další zpochybnění jeho vůdcovských schopností v čele Spojených států.

Tedy řešení současného deformovaného kurzu eura a dolaru není slovní rabulistika šéfa ECB, ale jasné změny a jasná formulace nové hospodářské politiky Spojených států.