Jedna frakce v ČSSD při dělení poměrně hubené povolební kořisti zabere vše, co bude moci. Její straničtí oponenti tudíž, vcelku bez odpovědnosti za vládu, se jistě nezapomenou rychle a důrazně distancovat v případě jakékoliv chyby vlády anebo v případě chyby premiéra. V krátké době budou v sobě a povedou zničující bratrovražedný konflikt.
Hnutí ANO není zatím ničím více nežli kádrovou stranou. Výběr kádrů, nominace do stranických a veřejných funkcí neprobíhá v takové kvazistraně obvyklými nástroji demokratického politického boje, tedy především volbami. V ANO není třeba takových formalit, o všem rozhoduje jedna osoba – šéf a generální sponzor hnutí A. Babiš. Prostě se maká.
A. Babiš fortifikuje svou politickou pozici do budoucna akvizicí dalších a dalších médií. Po nákupu MFD (a mimořádně vlivného serveru iDnes) a LN pokračuje koupí velmi vlivného rádia Impuls a zcela nepochybně se pokusí o nákup jedné vlivné televize. A v Babišově hledáčku tak bude televize Nova či televize Prima. TV Barrandov by byla pouze cenou útěchy. Šéf hnutí ANO tak jen kopíruje koncept, který po rozpadu starých politických stran v Itálii před 20 lety úspěšně uplatnil S. Berlusconi.
Berlusconi byl celých dvacet let dominantní figurou celé italské politiky. Zejména v prvních letech svého angažmá v politice „Il Cavaliere“ konsolidoval italskou pravici, přitáhl ke svému hnutí významnou část italských společenských elit. Byl rovnocenným protihráčem vynikajících osobností italské levice, jakými byli univerzitní profesoři R. Prodi a M. d´Alema. Babiš, pravda, proti sobě tak těžké soupeře nemá.
Stane-li se ministrem financí, bude to skandální čin mnoha rozměrů. Jako majitel obřího firemního impéria pak bude A. Babiš v jasném a mnohonásobném konfliktu zájmů.
Má smysl se zabývat tím, jak to před třiceti lety s A. Babišem vlastně bylo. Jak má být nositelem společenské změny člověk, který se v jisté části svého života zachoval nemorálně? Ostatně i já – a jistě jsem nebyl hrdinou z Kennedyho "Profilů odvahy" – jsem ve svých šestadvaceti letech odmítl nabídku spolupráce s StB. A také jsem to přežil. Opakovaně jsem nicméně v minulosti musel prokázat čisté lustrační osvědčení. Proč to neudělá A. Babiš? Bojí se snad toho, že by sám sebe usvědčil ze lži?
Nejzajímavěji na mne zatím působí lidovci. Jejich předsedu Bělobrádka jsem měl, kvůli jakémusi jeho mírně vulgárnímu výroku o sviních, za trubku. Mýlil jsem se. Výborně argumentuje. Zdá se, že mu jde na prvém místě o věc, o program. Tento dojem mám i přesto, že se mi pochopitelně nezamlouvá jeho názor na církevní restituce. Ale i v tomto případě mě Bělobrádek překvapil argumentačně: pokud si ČSSD změny dohodne s církvemi, budou je lidovci akceptovat. Takže záleží jen a jen na vyjednávacím umu B. Sobotky.
Podle toho, co zatím vidíme z jednání o vznikající vládě, mnoho optimismu do budoucna nelze vzbuzovat. Z hlediska kvality jejího složení, stability a nejspíše ani programu. A kdy vláda vznikne? Nejspíše si nová vláda nechá (úmyslně) ujít potěšení, aby předkládala státní rozpočet na rok 2014 do poslanecké sněmovny. Proč vlastně být spojován se špatným státním rozpočtem, když je to produkt práce Rusnokovy a Nečasovy vládní administrativy?
Od nové vlády budou lidé čekat rychlé řešení své situace. To ovšem nepřijde, zklamání lidí však ANO.
Jiří Paroubek, předseda LEV 21
