Připomenu, že před deseti lety na ME v Portugalsku naše národní fotbalové mužstvo porazilo jak Němce, tak Holanďany. Holanďany trochu se štěstím, Němce ve skupině ovšem takřka s B-týmem (trenér Brückner nechal odpočívat většinu klíčových hráčů), a to s přehledem a ve velkém stylu.
Tehdy jsme s naším národním týmem sklízeli plody z koncepční a státem podporované péče o sportovní mládež, rozvinuté v 80. letech a přetrvávající v Tréninkových střediscích mládeže i po pádu bývalého režimu. Byla to nesporně jedna z dobrých institucí bývalého režimu. V letech 2007–2013 pravicové vlády přistoupily k omezení podpory sportu, a to včetně mládežnického fotbalu.
Německo od ME 2004 udělalo obrovský kus práce. Prosadilo s německou důkladností podobný systém státní podpory fotbalu, jaký byl ještě před pár lety funkční i u nás, a dalo nejlepší trenéry k mládeži. Hráči typu vynikajícího Kroose jsou již plodem tohoto systému.
Nejprozíravější kluby v Evropě, například Ajax Amsterodam, mají již několik desítek let fungující systém výchovy mládeže, kdy hráči od nejmenších žáčků až po hráče prvního mužstva hrají stejným systémem. Každý rok tato líheň produkuje nové talenty pro holandský (a světový) fotbal. Nejlepší hráče Ajax pochopitelně za velké peníze prodává do nejbohatších evropských klubů, do Realu Madrid, Barcelony, Bayernu či do klubů v Anglii i jinam. Peníze z prodeje hráčů samozřejmě investuje do systému výchovy hráčů.
Model Ajaxu je uchopitelný i v našich podmínkách. Ovšem s ohledem na podstatně nižší příjmovou základnu českých fotbalových klubů, v důsledku stále se snižující návštěvnosti zápasů a omezeném českém trhu reklamy a sponzoringu, je uplatnitelný jen částečně.
Jedině Sparta (ta má již více než deset let skvělé tréninkové centrum pro výchovu mládeže) a snad i Plzeň jsou se svým finančním zázemím schopny jít touto cestou. Jinak řečeno, bez podpory státu není možné takovýto systém v českých klubech uplatnit.
Některé české kluby, dříve vyhlášené svou vynikající prací s fotbalovou mládeží, jako Slavia a Baník Ostrava, v důsledku chronických finančních problémů omezily výdaje na mládež. A příliv prvotřídních talentů pro seniorské týmy Slavie a Baníku ustal. Mladí hráči se v těchto týmech neprosazují také proto, že nemají možnost růst vedle kvalitních vyzrálých, drahých hráčů. Prostě bez peněz to ani v českém fotbalu nejde.
Český fotbal v posledních deseti letech na úrovní národního týmu neudělal žádnou díru do světa. Mladí chlapci přestávají své sportovní vzory hledat mezi fotbalisty. Fotbal u nás potřebuje impulz státu i měst, aby se vzchopil. Stát tak může přispět k tomu, aby se ve fotbale začali objevovat noví sponzoři, aby další velké podnikatelské skupiny projevily zájem jít do českého fotbalu. Pokud stát a vláda, v níž je zastoupena i levice, nepřistoupí k výrazné podpoře fotbalu a obecně sportu mládeže, bude český fotbal za světem zaostávat čím dál víc.
O velkých penězích ve světovém fotbale se nám tak může pouze zdát. Pro zajímavost, po fotbalovém šampionátu v Brazílii už dochází k několika velkým přestupům: James Rodríguez, kterého jsme mohli obdivovat v kolumbijském dresu, čerstvě přestoupil z Monaka do Realu Madrid, a to za osmdesát milionů eur (2,2 miliardy korun).
Pro Monako byl tak před rokem výtečnou akvizicí. Nakoupilo jej za čtyřicet pět milionů eur, a přímo tak teď při jeho prodeji vydělalo třicet pět milionů eur a ještě návdavkem získalo účast, ovšem již bez Jamese, v letošní podzimní velkoryse honorované Lize mistrů. Prostě investice snů.
Real nově posílil také neúnavný motor T. Kroos, a to za třicet milionů eur. Výtečný střelec, „upír“ Luis Suárez byl prodán z Liverpoolu do Barcelony za devadesát čtyři milionů eur. Je samozřejmě otázka, zda jsou takovéto sumy přestupy hráčů ještě rozumné a dlouhodobě ufinancovatelné, nicméně fotbal je jedinečný světový fenomén a šampionát v Brazílii vzbudil ve světě větší zájem nežli volby amerického prezidenta.
Účast národního týmu každé země na fotbalovém mistrovství je úžasnou marketingovou příležitostí pro ten který stát. Chybíme-li na mistrovství, nikdo o nás neví…
Článek Jiřího Paroubka vyšel v pátek 25. července v Deníku referendum.
