Je zajímavé, že přes svou krutost a ideologičnost jsou lídři IS velmi praktičtí lidé. Vědí, že k provozu státu a jeho vojenských sil jsou potřeba peníze a že dokud budou mít peníze, budou mít i bojovníky. A tak je lidé, kteří budou pod jejich vládou, budou muset respektovat. Rádi, nebo neradi.
V logice věci tedy bude muset Západ dříve či později do oblasti Sýrie a Iráku vyslat malý, ale vysoce bojeschopný kontingent, který bude schopen využít leteckých útoků na vojenské cíle. Nebo se USA budou muset dohodnout s ochotnými „nealiančními“ partnery typu Íránu a Assadovy vlády. To jsou jediné vojenské síly v regionu, které jsou schopny zvrátit situaci v Iráku a Sýrii v neprospěch IS.
Turecko, jak je zřejmé, dělá vše proto, aby nemuselo zasahovat vůbec a vymýšlí proto nejrůznější důvody, když například srovnává Asadovu vládu s běsnícím IS.
Turecko bylo zemí, jejíž vedení naprosto mylně interpretovalo počátek občanské války v Sýrii a favorizovalo Muslimské bratrstvo, od něhož očekávalo, že v krátké době převezme vládu nad Sýrií. To se však nestalo. Turecká politika v Sýrii je tak v troskách a Turci už hlídají pouze to, aby Kurdové nebyli Západem vyzbrojeni těžkými a opravdu moderními zbraněmi. To zkrátka proto, aby tyto zbraně jednoho dne nebyly obráceny proti turecké armádě.
Západ vcelku nečinně přihlíží tomu, jak Kurdové v Kobani, ozbrojení pouze lehkými zbraněmi a svým odhodláním čelí útokům těžce a po zuby ozbrojeným bojovníkům IS. Opravdu příkladná pomoc a podpora ze strany Západu…
Jiří Paroubek
