Zvláště Bankovní rada České národní banky (ČNB) by této zprávě o Japonsku měla věnovat zvýšenou pozornost a promyslet, zda je skutečně nutné v „boji“ proti deflaci nadále pokračovat v umělém snižování hodnoty české měny – což ČNB činí už od listopadu 2013 a hodlá uskutečňovat nejméně ještě do poloviny roku 2016. Skokové snížení hodnoty koruny ve svém důsledku pro české občany znamenalo podražení zahraničního zboží a také třeba zájezdů do zahraničí – a to mnohdy dosti výrazně. ČNB zkrátka kašlala na zájmy běžných českých občanů.
Při pohledu na Japonsko, které, ačkoli je v deflaci, roste (a Japonsko není jediný příklad), je otázkou, zda je krok, ke kterému ČNB v listopadu roku 2013 přistoupila, ospravedlnitelný „bojem proti deflaci“. A zda českou ekonomiku tento krok nemohl poškodit více, než případná deflace, se kterou bojuje celá eurozóna. Navíc se nezdá, že by skokové snížení hodnoty koruny, ke kterému ČNB přistoupila, bylo v boji s deflací nějak účinné. Skoro to pak vypadá, že Bankovní rada ČNB nepomohla a nepomáhá svým rozhodnutím o umělém udržování nízkého kurzu koruny vůči euru české ekonomice a běžným českým občanům, ale pouze úzké skupině významných českých exportérů. A případně ještě členům Rady ČNB, kteří devalvací české měny oddalují a komplikují možnost přijetí eura, a jistí si tak svá teplá místečka v ČNB.
Jiří Paroubek