Zcela nekompetentní poslanec Komárek, čelný reprezentant ANO 2011
Dlouhá léta jsem četl z profesionálního zájmu žvanivé a arogantní komentáře M. Komárka v MF Dnes. Všechno levicové mu páchlo peklem a naopak česká pravice, její politika byla pro něj vždy dobrem nejvyšším. Tento výtečný muž si zvýšeným komunistožroutským apetitem kompenzoval hříchy své svazácké, starorežimní minulosti. V pátek nám tento bojovník za skvělé zítřky chyběl ve sněmovně při hlasování o státním rozpočtu. Místo toho si prý užíval s milenkou u moře ve Španělsku. Asi ho těch čtrnáct dní „makání“ ve sněmovně už znavilo.
Premiér Rusnok Madibu uctít nechce
Poslouchat pokleslou debatu premiéra s ministrem obrany (ten ještě jakž takž zachovával dekórum), kterou zachytily citlivé mikrofony ve sněmovně, bylo vskutku odpuzující. Pan premiér, prý levicový politik, nemá zájem letět na pohřeb N. Mandely. Obtěžuje ho to. Pěkně zůstat v teplíčku doma, sem tam si dopřát nějaký ten kšeftík a pak se v klidu přesunout do ČNB, přímo do pozice jejího guvernéra, tomu on rozumí. Pro funkci guvernéra ČNB sice nemá žádnou kvalifikaci, pokud za kvalifikaci nepovažujeme to, že ve finanční skupině ING dělal lobbistu pro současnou nepříliš podařenou penzijní reformu, ale na tom asi panu prezidentovi u kámošů nesejde. Nevydařené premiérské angažmá jej z kandidatury na guvernéra ČNB jasně diskvalifikuje. Jak se zachová jeho přítel M. Zeman? Mělo by to být jako v případě Stropnického.
Prezident Zeman sestavuje vládu
Prezident Zeman se po šesti týdnech od voleb vzpamatoval z totální porážky SPOZ ve volbách, z debaklu „pučistů“ v ČSSD i ze zřejmě závažnějších zdravotních problémů, jež jeho věrní svádějí na zakopnutí o koberec. A dává najevo, že chce zasahovat do tvorby nové vlády měrou vrchovatou. Dodávám, že v rozporu s literou a duchem ústavy a ústavními zvyklostmi státu. Podle ústavy republiky žádá o důvěru vládě předseda vlády a nikoliv prezident. Premiér je tedy odpovědný za její program i personální složení. Naopak prezident je podle ústavy naší země ústavně neodpovědný. Může tedy sdělovat svá přání, pokud jde o program nové vlády a její složení a to je tak všechno. Premiér jej zdvořile vyslechne a upozorní jej, že pokud nejsou v ústavě uvedeny lhůty (tedy při jmenování ministrů), musí ústavní akt prezident provést neprodleně.
Pan prezident – po sérii přehmatů Rusnokovy vlády, kterou sám nejprve vymyslel a pak i jmenoval – nemá ostatně ani žádnou extra erudici, abychom mu věřili, že je schopen rozeznat kvalifikovanost adeptů na ministry. Ostatně, panu prezidentovi jde vlastně jen o L. Zaorálka. Znemožnit jeho jmenování, anebo aspoň oslabit jeho budoucí pozici v čele ministerstva zahraničí. V čele tohoto ministerstva by M. Zeman viděl rád nějaké své echo, ozvěnu. Někoho, kdo by se neodvažoval korigovat jeho avanturistické výstřelky v zahraničních vztazích. Díky nedávným nešťastným prezidentovým výrokům před cestou do Izraele se odcizil České republice arabský a muslimský svět a zřejmě také významná část světa rozvojového (Zemanův premiér Rusnok teď svými výroky nejspíše odradil i ty zbývající rozvojové země).
Připomínám, že za formulaci zahraniční politiky státu je podle české ústavy odpovědná vláda, tedy zejména její premiér a ministr zahraničí. A prezident hraje druhé housle. Zahraniční politika rozhodně není hračkou, se kterou je možné si neodpovědně hrát.
M. Zeman by měl velmi citlivě vnímat – a nemyslím si, že jsme u agentur pro výzkum názorů veřejnosti v tomto případě svědky další manipulace s veřejným míněním – dramatický pokles své podpory ve veřejnosti. Bude-li systematicky oslabovat pozici B. Sobotky a jeho ministrů, bude propad jeho podpory dále pokračovat. A až se dostane z dnešních 39% na 20 až 25% může M. Zeman zvolna přemýšlet o tom, jak se vrátit na Vysočinu k objímání stromů.
A. Babiš prověří stanovisko bankéřů
Budoucí koalice se dohaduje o druhou sazbu daně z příjmu pro největší české firmy. Jak předpokládám, sazba by se měla týkat těch společností, které mají významný, často rozhodující podíl na trhu anebo se chovají oligopolně.
V první řadě se jedná o banky. V tomto odvětví, až na tři či čtyři výjimky malých bank, se jedná o společnosti výhradně se zahraničními vlastníky.
Budoucí vládě přece nemůže být lhostejné, že ze země v posledních pěti letech odchází v průměru každoročně 250 mld. Kč vyplacených dividend. Kdyby alespoň malá část těchto peněz zůstala v republice, měla by vláda výrazně méně problémů se státním rozpočtem. A českému národnímu kapitálu to jistě nikterak škodit nebude. Pro malé a střední firmy se nic nezmění.
Z tohohle hlediska je mise A. Babiše u bankéřů nadbytečná. Pokud se ovšem chce dozvědět, že se vyšším daňovým zatížením bank zhroutí české hospodářství, tak se to nepochybně od bankéřů dozví. Realita je samozřejmě poněkud jiná. A při placení výdajů státního rozpočtu budou i nadále premianty zaměstnanci.
