Deficit Řecka činí zhruba 340 miliard eur a je důležité si připomenout, jak vlastně řecké dluhy vznikly. V médích byla (a stále je) celá situace kolem řeckých dluhů prezentována jako něco, co vzniklo přeplácením důchodců. Jestli ale bylo v Řecku něco opravdu neslýchaně štědrého, pak to byly vojenské výdaje. Pokud jde o podíl zbrojních výdajů na HDP, je Řecko hned za USA…
Od turecké invaze na Kypru v roce 1974 (kdy Řekové zjistili, že jsou nepoměrně slabší než Turci) vydalo Řecko na import zbraní neuvěřitelných 216 miliard eur, tedy částku rovnou zhruba dvěma třetinám řeckého dluhu (!). Britský Guardian navíc upozorňuje, že tato částka nezahrnuje použití tajných fondů, které měla řecká vláda také k dispozici. Za období 2002 – 2011 dováželo Řecko nejvíce zbraní z USA, odkud pochází 42 % do Řecka dovezených zbraní, z Německa pak 25 % (jde o 15 % veškerého německého vývozu zbraní) a z Francie 12,8 % (což pro ni činilo 10 % z celkového vývozu zbraní). V letech 2002–2006, kdy řecké dluhy razantně narůstaly, byla tato země největším dovozcem konvenčních zbraní na světě a ještě před třemi lety bylo Řecko na 10. místě tohoto žebříčku.
I po vypuknutí krize v roce 2008 a 2009 byl řecký zbrojní rozpočet extrémně nafouklý a blížil se k 4 % HDP, což je dvojnásobek průměru eurozóny. Pro srovnání: ČR vydává na obranu 1,08 %HDP. Řecko nakupovalo například nejnovější německé ponorky, stovky tanků Leopard nebo stíhačky Mirage a F16. Tedy, jako by bylo regionální velmocí. Zajímavé na tom je, že se cítilo ohroženo svým spojencem z NATO – Tureckem.
Pozoruhodná je v Guardianu uvedená spekulace, že mezinárodní finanční pomoc Řecku byla vázána na slib vlády v Athénách, že odběr zbraní z Německa a Francie bude pokračovat…
Ještě po nástupu dluhové krize Řecko na obranu vydávalo jen těžko uvěřitelných 10 miliard dolarů ročně a až v roce 2010 tyto výdaje klesly na 7,2 % – ovšem již v roce 2011 vzrostly na 7,5 %.
V rozpočtu na rok 2015, který chystala ještě minulá řecká vláda, byly prudce ořezány různé solidární programy, bylo plánovitě šetřeno na důchodech, ale zbrojní výdaje v rozpočtu znovu rostly. Také zpráva Mezinárodního měnového fondu o řeckém plnění podmínek záchranného programu z loňského července se zmiňuje o nezbytnosti zavést veřejná poptávková řízení do resortu obrany. Nikde už ale nekomentuje výši řeckých zbrojních výdajů a ve zprávě také najdeme nápadně mnoho detailních návrhů opatření pro boj s korupcí.
Je pozoruhodné, že představitelům minulých řeckých vlád, jak pravice, tak levice, se nastavený systém pumpování neuvěřitelných finančních částek do resortu obrany líbil a nijak se proti němu nestavěli. Naopak v něm ochotně a ruku v ruce pokračovali. Řecko se tedy neocitlo v dluhové krizi jen kvůli příliš štědré sociální politice, ale zejména kvůli obrovské míře korupce, z níž pochopitelně mnohem více těžily například americké, německé či francouzské zbrojní firmy než řečtí důchodci či státní zaměstnanci.
USA, Německo a Francie tak mají vůči Řecku a jeho lidu jistý morální závazek. Pokud by tyto tři klíčové země NATO chtěly Řecku opravdu pomoci, poskytly by mu plné bezpečnostní záruky, že nikdy nebude ohroženo svým aliančním spojencem – Tureckem. Zdá se, že nejméně tři čtvrtiny v posledních letech vynaložených zbrojních výdajů vznikly jen k potěše zbrojařských koncernů, obchodníků se zbraněmi zkorumpovaných špiček řeckých vládních stran. Kdo se ještě diví, že Řecko chce změnu?
