Výsledek I. kola prezidentských voleb na Slovensku

Ukazuje se, že i na Slovensku, mezi významnou částí slovenské veřejnosti, zavládlo přesvědčení, že již bylo dost politických stran. Je to v zásadě důsledek působení dvou faktorů:

1. absolutní většina Smeru R. Fica ve slovenském parlamentu, jako důsledek vynikajícího vítězství této strany ve volbách před dvěma lety. Zdá se, viděno dnešníma očima (a tento názor jsem měl od počátku), že i když Směr v parlamentu získal absolutní většinu mandátů, měl se pokusit vytvořit koaliční vládu s účastí KDH. To se ovšem nestalo, byť sondáže probíhaly.

2. Roztříštěnost a zřejmě nepřekonatelná řevnivost lídrů slovenské pravice, přecházející až k nenávisti, která způsobuje to, že nejsou ve vztahu k R. Ficovi a Smeru rovnocennou alternativou.

Oba dva tyto faktory ve svých důsledcích nakypřily půdu pro kandidaturu slovenského A. Babiše, selfmademana, miliardáře a filantropa Kisku. V jeho případě je to, že je altruista a idealista mnohem uvěřitelnější nežli u A. Babiše. Naopak A. Babiš vlastní nejvýznamnější média v zemi, a to Kiska ne.

Výsledné skóre I. kola Fico vs. Kiska 28:24% dává již na první pohled pro II. kolo voleb, jež proběhne za čtrnáct dní, vynikající výchozí pozici pro nezávislého kandidáta Kisku. Do volebního výsledku ovšem v I. kole zasáhla až překvapivě vysoká volební neúčast hraničící s nezájmem.

Krymské referendum

Západní mocnosti – USA, Francie, V. Británie i EU - odmítly výsledky krymského referenda. Nechci si z toho dělat legraci, ani mě to nemohlo překvapit. Ale na jedné straně je prý zcela legitimní současná ukrajinská vláda. Prezident Ukrajiny Janukovyč – jakkoliv možná opovrženíhodný – ani neabdikoval, ani nezemřel (byť tyto pokusy byly před jeho útěkem z Kyjeva zřejmě činěny), ba ani nebyl odvolán podle platné ústavy. Zůstává tedy de iure prezidentem, byť jeho možnosti na Ukrajině cokoliv ovlivňovat jsou dnes nulové.

Pokračujme dál. Premiér v ústavním systému Ukrajiny jmenuje prezidenta a ne nikdo jiný. A prezident Janukovyč současného premiéra nejmenoval. Premiér Jaceňuk je tedy slušně řečeno revoluční premiér, natvrdo řečeno je nelegitimním předsedou vlády.

Na druhé straně je zde jednoznačné rozhodnutí krymských občanů v referendu o připojení Krymu k Rusku. Připomenu, že předtím o tomtéž rozhodl zdrcující většinou již regionální krymský parlament, který vyhlásil referendum.

Je to rozhodně demokratičtější procedura (plebiscit) a také méně násilná nežli ta, která předcházela např. oddělení Kosova od Srbska (masivní mnohatýdenní bombardování vojenských i civilních cílů v Srbsku; na Krymu se násilí zatím zkoncentrovalo jen na vyhození dvou ukrajinských důstojníků z jejich bytů).

Kosovo i Krym ovšem představují porušení mezinárodního práva, to je nepochybné. Chce to jen nemít dvojí metr.

Nenávist a jednostrannost českých médií

Dívat se v neděli na veřejnoprávní televizi, na stanici ČT 24, v průběhu referenda na Krymu a po něm, to byl vcelku ztracený čas. Jednostranné vyjadřování všech komentátorů bez výjimky, zvláště vydařené byly řeči dvou „odborníků“ na Ukrajinu z ÚSTR, a štvaní vůči Rusku a Putinovi byly do nebe volající.
 Vyčítat Rusům, že prý nepřipouští opoziční názory v Rusku i na Krymu a přitom za celý den nepřipustit v české veřejnoprávní televizi jediný oponentní názor, je přitom zcela skandální.

L. Zaorálek a ČSSD pokračují v nevybalancovaném postoji

L. Zaorálek zřejmě vůbec nevnímá situaci mezi českými levicovými voliči, a to je devět týdnů před volbami do EP vážné. Významná menšina (možná většina) levicových voličů chce vybalancovat politiku české vlády vůči Rusku a Ukrajině. Připomínám si v této souvislosti slavný výrok Napoleona Bonaparta: „S hloupostí rakouských generálů můžete počítat jako s konstantou“. L. Zaorálek bude pokračovat ve svém jednostranném přístupu vůči Rusku a Ukrajině až do voleb do EP, i po nich. A upřímně, volby do EP, a jejich výsledek, budou ovlivněny krizovou situací na Krymu, o tom nelze pochybovat. Velmi pravděpodobně budou nakonec tím tématem hlavním, které překryje témata jiná.

Jiří Paroubek, předseda strany LEV 21 a kandidát do EP