Dnes se o výzvě k uznání palestinského státu mělo hlasovat také na půdě evropského parlamentu. Návrh rezoluce na uznání samostatné Palestiny předložili členové socialistické frakce a podporu tento návrh našel u Skupiny Konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice
(GUE/NGL) a mezi zelenými. Naopak lidovci a liberálové mají s podporou stávající podoby rezoluce a s rezolucí samotnou zásadní problém, v důsledku
čehož požádala frakce EPP o odložení hlasování. Podle hlasů zaznívajících z frakcí, které rezoluci nepodporují, by měla větší šanci na úspěch, kdyby byla, podobně jako ve Španělsku, podmíněna výrazným pokrokem v mírovém jednání mezi Izraelci a Palestinci. (Je ovšem třeba si uvědomit, že B. Netanjahu prohlásil, že Izrael nikdy nedovolí vznik samostatné Palestiny.)

Pro některé poslance je pak přijetí rezoluce naprosto nepřijatelné. Například J. Štětina prohlásil: „Samostatný palestinský stát uzná v okamžiku, až jeho existenci uzná Izrael.“ Postoj J. Štětiny, který se stále fantazíruje na téma samostatnosti Tibetu, který ani o žádnou samostatnost nežádá, a naopak vystupuje proti samostatnosti Palestiny, o kterou Palestinci dlouhodobě usilují, je vskutku fascinující. Zvláště v situaci, kdy se Izraelská vláda chystá schválit zákon, podle kterého by jedinými plnohodnotnými občany byli Židé (více než 20 % Arabů by se tak stalo občany druhé kategorie) a také uvažuje o tom, že jediným úředním jazykem Izraele bude hebrejština, a nikoli arabština… Lidská práva ctí pan Štětina a další evidentně pouze velmi výběrově.

Obvyklí čeští ochránci lidských práv by izraelské vládě měli vyjádřit jasný názor na tento zákon, který – pokud bude v této podobě schválen – uvede v Izraeli v život apartheid.