Musím ale říci, že guvernér Singer, jehož za tento úlet velký často kritizuji, je velmi dobrým finančním analytikem a odborníkem, a až do listopadu 2013 se žádné větší chyby ve vedení banky nedopustil.

Očekával bych proto, že prezident Zeman bude na jeho místo hledat ne svého opričníka, ale člověka s hlubokou znalostí bankovnictví, nezpochybnitelného odborníka. Bankéře formátu Tůmy, Kysilky, Kunerta, Lamsera či Kavánka. Se všemi těmito lidmi, a možná i dalšími na slovo vzatými odborníky, by měl prezident nominaci na šéfa ČNB velmi detailně probrat a nabídnout funkci člověku jejich formátu.

Bývalý premiér Rusnok, premiér bez důvěry parlamentu a z vůle prezidenta, byl sice formálně zaměstnancem bankovního domu, ale v něm měl na starosti jenom lobbing pro privátní penzijní fondy.

Císař Vespasianus kdysi řekl: „Nesmrdí.“ Měl na mysli peníze. Peníze, které kdo vydělá, jistě nepáchnou. Ale peníze od privátních penzijních fondů, které chtěly obrat české obyvatelstvo o část jeho finančních prostředků (počítaly s tím, že za 20 let budou disponovat částkou zhruba 400 miliard korun) zrovna tím nejetičtějším zdrojem obživy nejsou.

Kromě nepříliš složité problematiky penzijních fondů – ovšem z hlediska zájmů privátních penzijních fondů – J. Rusnok žádnou jinou bankovní agendu nezná. Jen z novin a možná tu a tam z nějakého odborného článku. Je pro činnost guvernéra ČNB odborně a zkušenostmi vybaven podstatně hůře nežli M. Singer anebo kdokoliv z pětice odborníků, které sem uvedl výše.

Jiří Paroubek