McCaine byl válečným hrdinou z Vietnamu, představitelem konzervativního, ale ne ortodoxně-konzervativního křídla republikánské strany. A byl v minulosti, celkem šestkrát, zvolen do Senátu Spojených států. V roce 2008 byl dokonce kandidátem republikánské strany na funkci amerického prezidenta. Měl tehdy smůlu především v tom, že přicházel po éře málo oblíbeného republikánského prezidenta George Bushe ml. A kandidoval proti svěžímu a z obrazu obvyklého washingtonského politika se vymykajícímu Baracku Obamovi. Prostě nevyhrál.
Možná, že jednou z chyb, kterou udělal, byla nominace ultrakonzervativní aljašské guvernérky Sarah Palinové na kandidaturu do pozice viceprezidenta. V nedávné době sám McCaine toto označil za chybu, protože Palinová ukázala svojí naprostou nekompetentnost především v oblasti zahraniční politiky a nejen v ní.
Po vyhlášení volebních výsledků, kdy bylo zřejmé, že odchází z klání s Obamou poražen, vybídl své stoupence k tomu, aby nezpochybňovali Obamovu volbu a mysleli především na Spojené státy. Díky své povaze a svému velkorysému přístupu byl předurčen k dojednávání významných kompromisů v Senátu s představiteli Demokratické strany USA.
I když byl a zůstal součástí konzervativní části Republikánské strany, nebránilo mu to v tom, aby tu a tam podporoval zákony spjaté s demokratickými prezidenty, pokud se domníval, že je to dobré pro lidi. Takovým zákonem byl například Obamacare, kdy on byl jedním ze dvou rozhodujících hlasů, které při existenci republikánské většiny v Senátu způsobily, že tento systém financování zdravotní péče pro široké vrstvy, především občanů s nevysokými příjmy, zůstal zachován.
Odešel ve věku nedožitých 82 let po tvrdém a beznadějném boji, který svedl se zhoubným nádorem na mozku. Ani ve svém posledním politickém počinu, v dopise na rozloučenou Američanům, nedokázal překonat odpor, který měl k politice stavění zdí Donalda Trumpa. Přiznává v dopise, že se v životě někdy i mýlil, ale vždy se snažil o to, sloužit Americe a Američanům. Zajetí ve Vietnamu, které trvalo řadu let, kdy byl i mučen, na něm zanechalo samozřejmě určité stopy.
Odtud pramenil jeho nepragmatický postup např. vůči Rusku, v němž viděl přehnanou hrozbu a vyjadřoval se k "ruské" politice současného amerického prezidenta až příliš tvrdě. John McCain byl zajímavou a barvitou postavou amerického Kongresu i republikánské strany.
Líbil se mi příměr zveřejněný v některých médiích, který ho charakterizoval jako osamělého rváče. On prostě bojoval bez ideologie za věci, které považoval za správné pro lidi, pro národ, i když se v jejich hodnoceních někdy mýlil.
