Pokud se vláda skutečně vydá cestou, o které hovořil ministr Mládek, půjde zcela opačnou cestou než Evropská unie a celý hospodářsky vyspělý svět a také opačnou cestou, než se sama zavázala jít. Česká republika se zavázala, že bude naplňovat cíle klimaticko-energetického balíčku na rok 2030. Hlavní cíle jsou tři a mezi nimi je i do roku 2030 uspořit 27 % energie a zvýšit podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů na 27 %. I kdyby se ČR na naplňování cílů nepodílela, je třeba si uvědomit, že Německo a Rakousko budou chtít cíl úspor energií naplnit. Kam tedy, a hlavně za jakých podmínek, pak budeme elektřinu z nových jaderných bloků exportovat, když už nyní vyvezeme téměř celou produkci jaderné elektrárny Temelín?
Dostavba Temelína by podle zaručeně nepodceněných odhadů stála zhruba 300–400 miliard korun, ale na této investici mají zájem především zahraniční firmy, které by se na výstavbě podílely, např. rádoby americký japonský Westinghouse, pročež zde za dostavbu jaderné elektrárny Temelín horoval hned po svém příjezdu i nový americký velvyslanec A. Schapiro. Údajně by celá dostavěná jaderná elektrárna měla být prodána zahraniční společnosti, která bude zajišťovat její dostavbu. To znamená, že Česká republika by poskytla pouze prostor a vystavila by své obyvatele veškerému riziku spojenému s jadernou energetikou, a případné zisky by odcházely do zahraničí.
Ministr Mládek by se neměl zapojovat do vymývání mozků české veřejnosti, ale měl by předstoupit s relevantními analýzami energetické situace v ČR a jejími výhledy a jednat v souladu se zájmy většiny českých občanů, nikoli v souladu se zájmy lobbistických skupin, včetně velmi vlivné české průmyslové lobby, majících eminentní zájem na realizaci tak obrovské zakázky, jakou dostavba jaderných bloků nepochybně je.
ČR by se měla vydat cestou vyspělého světa, tedy cestou podpory obnovitelných zdrojů a decentralizace výroby elektrické energie, a podporovat tak například co nejvyšší energetickou nezávislost obcí. Inspirovat se může například v Německu.
A na závěr si dovolím ještě malou doušku. Tím, jak česká ekonomická a politická elita vesměs postrádá relevantní politické kontakty a nezajímá ji, co se píše např. v relevantních německých či rakouských novinách (Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Zeit, Süddeutsche Zeitung či Der Standard) o energetice. Pokud by byli dobře orientováni, věděli by, že např. Německo stále ještě v této fázi jednání o českém energetickém mixu spoléhá na českou racionalitu. Pokud se Česko rozhodne jinak, začne německá vláda (bez ohledu na její budoucí složení) vyvíjet na českou vládu tlak, aby jadernou elektrárnu o nové bloky nerozšiřovala. Rakousko si české politické elity za 96 let zvykly brát jako zemi, kterou netřeba brát příliš vážně. Německo je ovšem jiná káva. České hospodářství je propojeno s tím německým a existují tisíce možností drobných i větších perzekucí Česka z německé strany.
