Tzn.: aby firma co nejvíce ušetřila na daních, převání své zisky do firem v zemích, kde se platí jen velmi nízké nebo dokonce žádné daně (přičemž pak pochopitelně odvádí mnohem méně, než by měla, v místě skutečného zisku peněz).
Ministr Babiš si od důslednější kontroly slibuje příbytek až pěti miliard korun do státního rozpočtu. Taková snaha ministerstva financí je jistě pozitivní, ale z hlediska toho, kolik miliard korun každoročně odchází na konta zahraničních matek českých firem, jde pouze o paběrkování.
V roce 2008 zrušila Topolánkova vláda daňovou progresi přímých daní, a připravila tak státní rozpočet zhruba o 80 miliard korun. Existuje zde tedy velký prostor pro zavedení druhého pásma daně z příjmu pro největší firmy působící v České republice a jsou často oligopolního charakteru. V situaci, kdy z ČR na dividendách vyplácených do zahraničí, v drtivě většině směřujících do zemí mnohem bohatších než je ČR, odcházejí stovky miliard korun – loni to například bylo 315 miliard korun – existuje k takovému kroku i velké morální oprávnění. Ministr a jeho hnutí na to neslyší. Chápu, týkalo by se to i jeho Agrofertu.
Vláda – a bystrý ministr financí v první řadě – by měla mít zájem směřovat k vyrovnanému státnímu rozpočtu v letech 2017 anebo 2018. Opatření, které chystá Babiš, i podle jeho vlastních slov, může do státní kasy přinést 5 miliard korun. Zavedení druhého pásma daně z příjmu může do státního rozpočtu přinést i více než 60 miliard korun – a taková částka už by možnost sestavení vyrovnaného rozpočtu skutečně mohla přiblížit. Česko by se tak dostalo do jiné ligy zemí, nežli ve které se dnes pohybuje…
Jiří Paroubek