Je ovšem třeba říci, že v uplynulých dvou letech byla v EU nezaměstnanost opravdu vysoká a je vysoká i nyní. A vysoká je stále i nezaměstnanost v České republice. V červnu se nezaměstnanost v ČR oproti květnu snížila o jednu desetinu procenta na 6,2 % a meziročně pak o 0,6 %. Úřady práce tedy k červnu evidovaly 323 000 lidí bez práce.
Jednak je vidět, že nezaměstnanost v ČR, i přes nadšené titulky v médiích, klesá velmi pomalu, a jednak je třeba si uvědomit, že situace je hroší, než ukazují statistiky.
Ke statistickému údaji musíme připočítat ještě 200 000 – 250 000 lidí, kteří se pohybují na hranici důchodového věku a pracovat by chtěli, ale není o ně zájem, 50 000 – 60 000 žen, které jsou kvůli nedostatku míst ve školkách na nucených mateřských dovolených a konečně ještě asi 200 000 – 250 000 lidí v produktivním věku, kteří jsou mimo evidenci Úřadů práce.
Radostné výkřiky o nezaměstnanosti nejnižší za pět let tato fakta bohužel změnit ani zakrýt nemohou. Je třeba se aktivně snažit snižovat nezaměstnanost. A zde vidím zejména čtyři možnosti. Investiční pobídky pro větší a velké investory, podpora místní výroby (nejen) pro místní spotřebu, budování sociálních podniků tak jako jinde v západní Evropě a čtvrtou možností je velkými zakázkami státu, krajů i měst podpořit investiční výstavbu – tedy dát práci stavebnictví. (Ovšem nikoli dostavbami jaderných bloků elektráren a podobnými kousky, které se vyplatí pouze určitým zájmovým skupinám.)
Jiří Paroubek, expremiér a předseda strany LEV 21
