Je dobře, že odborářský předák Středula tlačí na růst mezd. Jeho vyjádření, že by bylo dobré, aby bylo v příštím roce dosaženo pětiprocentního růstu mezd pracovníků, je potřeba pozitivně kvitovat.
Problémem české ekonomiky je především nízká produktivita práce. To vyplývá ze všech dostupných číselných srovnání, a především ze srovnání se státy Eurozóny, ale také s dynamickým vývojem produktivity práce v dalších zemích Visegrádu, tedy na Slovensku, v Polsku i v Maďarsku.
Jestliže HDP na obyvatele v paritě kupní síly v České republice v letech 2005 až 2013 stagnoval a oproti roku 2007 v roce 2013 došlo dokonce k poklesu, na Slovensku a v Polsku tento ukazatel razantně rostl.
Také v Maďarsku v letech 2005 až 2013 došlo k většímu nárůstu nežli u nás. I když Maďarsko pro nás určitě není ideálním vzorem.
Vliv České národní banky
V České republice byl dokonce zaznamenán pokles produktivity práce meziročně nejen v roce 2009, ale také v letech 2012 a 2013. To je smutný debakl hospodářské politiky vlád pravice.
Jedním z důvodů, proč je u nás dosahováno nižší produktivity práce a proč vlastně produktivita práce v posledních letech stagnovala, je také to, že Češi dostávají nižší mzdy, a to podstatně nižší nežli je západoevropský průměr.
Pokud živá práce u nás není tak drahá jako v západní Evropě, nejsou čeští podnikatelé nuceni nasazovat nejmodernější výrobní technologie a technologické postupy, které by samozřejmě vedly k úsporám pracovních sil a k rychlému růstu produktivity práce.
Investovat do technologií se prostě vyplatí jen tehdy, pokud živá práce bude dost drahá na to, aby každý podnikatel uvažoval, zda se mu nevyplatí raději investovat do moderního, a tedy dražšího, technologického vybavení.
Také rozhodnutí České národní banky v listopadu 2013 o devalvaci české měny o osm až deset procent znamená, že nejmodernější technologie z dovozu jsou o stejný počet procent dražší, nežli by musely být.
Pokud se tedy vedení ČNB dnes bije v prsa, jak pozitivně svým rozhodnutím ovlivnilo hospodářský růst a zachránilo mnoho pracovních míst (já tento názor nesdílím), měli by si členové bankovní rady přiznat především fakt, že jejich rozhodnutí zdražilo mimo jiné dovoz moderních technologií. A nepřímo tak působí na stagnaci mezd a přímo na ochotu podnikatelských subjektů investovat do nových technologií.
ČNB přitom vyházela od začátku devalvační akce více než pět set miliard korun na intervence oslabující českou měnu. A v srpnu přibylo dalších 8,3 miliardy korun. Guvernér ČNB Rusnok, v souladu s politikou svého předchůdce ve vedení ČNB, stále oddaluje rozhodnutí o ukončení politiky umělého oslabování české koruny.
Nyní hovoří o druhém čtvrtletí a připouští třetí čtvrtletí příštího roku. Řekněme si ale otevřeně, že to zdaleka nemusí být termín pevný a konečný.
Vedení ČNB zkrátka pokračuje v podpoře některých málo schopných českých dovozců a jsou jim lhostejné zájmy velké většiny českého obyvatelstva, které samozřejmě zajímá více silná koruna a také výhodnější směnný kurz koruny k euru. A to nejen nyní, při dovolenkových cestách do zahraničí, ale zejména při konverzi mezd a platů při vstupu naší země do Evropské měnové unie.
