Apetit katolické církve a jejích řádů je neuvěřitelný a, jak správně připomenul M. Zeman, už v roce 1991 se (M. Zeman neřekl jeho jméno, takže ho doplníme my) zvěčnělý kardinál Tomášek vyjádřil takto: „ Toto je poslední nárok, který církve vznášejí.“ To pronesl v okamžiku, kdy Federální shromáždění schválilo převedení desítek budov a pozemků z majetku státu zpět do majetku katolické církve a jejích řádů. Ta konečná se ale evidentně nekonala a D. Dukovi by měl někdo slova kardinála Tomáška připomenout… A možná by to měl být právě prezident Zeman.

Druhý výrok pana prezidenta už tak podařený nebyl. Pan prezident by podle svých slov nejraději zrušil šumavský národní park, s tím že mladí lidé prý odcházejí z Šumavy jinam.

Existence Národního parku Šumava by však přece mohla dát, pokud by tomu stát pomohl, velmi slušnou existenci stovkám lidí v nejrůznějších věkových skupinách a v nejrůznější kvalifikační struktuře.

Zrušení národního parku by pochopitelně znamenalo rozprodej pozemků, komercializaci nádherné přírody na Šumavě a její praktické zničení. Představme si to tak, že by se zde nově objevily desítky objektů postavených nejrůznějšími zbohatlíky, podobné těm, které na Šumavě vybudoval bývalý uhlobaron Bakala.

Je otázkou, co Šumavě právě Bakala přinesl. Respektive co jí přineslo to, že zde vybudoval sídlo o půdorysu třicet na čtyřicet metrů (a na výšku sedm metrů), kam bývalý uhlobaron s rodinou přijíždí jednou za pár týdnů, možná z Prahy možná od Ženevského jezera, kde má další sídlo.

Nevím jak kdo, ale já bych dal přednost tomu, aby se právě na české Šumavě podařilo vytvořit jedinečnou přírodní rezervaci, ojedinělou na evropském území, mezi Pyrenejemi a Uralem. Pohled M. Zemana na šumavský park je pohledem člověka 19. století. Je to smutné.