B. Sobotka se patrně domnívá, že bude-li mít, při dalším volebním „úspěchu“ na úrovni 15 %, kolem sebe ve vedení loajální lidi anebo lidi bez vysokých osobních ambicí (to je jeho nynější vedení), ustojí ve funkci předsedy další volební propadák. Pak by ovšem nejstarší strana v zemi šla v krátké době až k deseti procentům podpory (i níže) voličů. Koneckonců k takové podpoře se Špidla se Sobotkou, jako ministrem financí, už jednou v roce 2004 se svou stranou propracovali. A asistují jim u toho i stejní lidé jako tehdy: Novotný, Jelínek ad…

Být na místě Sobotky, v situaci, kdy sestavuji nové vedení strany a za rok a půl mě čekají krajské volby, snažil bych se do vedení prosadit jednoho či dva hejtmany. (No, ale ti jsou vesměs s Haškem, že?) A hejtmanům ve vedení pak umožnit celostátní publicitu. Tak by se alespoň trochu zvýšila šance na úspěch v krajských volbách. Je to promarněná šance. Jakoby chtěl Sobotka vymýtit celou stranickou třídu svých potenciálních odporců.

Sobotka ovšem řešil vedení strany nikoliv v zájmu strany a jejích budoucích volebních výsledků, ale tak, aby vyhovovala co nejvíce jemu. Zkrátka, aby jej po zopakování slabého volebního výsledku nikdo mocensky neohrožoval.

Konstrukce je to opravdu „důmyslná“. Já jsem dával v čele strany přednost účasti osobností, které mají podporu voličů. Jakou podporu voličů má Starec, Marksová – Tominová či Tesca Arnoštová? Minimální!

Jiří Paroubek