Tvrdší zdanění hazardu jako nejnovější Babišův skeč
Andrej Babiš se pohybuje krok po kroku. Jeho marketingové zázemí vyhledává témata, jimiž působí na veřejnost, tak aby vypadal jako trvale bdící správce státní kasy, skutečný pater patriae (otec vlasti).
Před pár dny vytáhl Andrej Babiš brilantní téma vyššího zdanění hazardu, který se v zemi zejména v posledních pěti, šesti letech neúnosně rozbujel. To vše za podezřelého nezájmu a pasivity Kalouskova ministerstva financí. Ti, kteří u nás ovládají hazard a celé odvětví výherního průmyslu přitom nejsou žádní žabaři. Jejich rukama každoročně protéká kolem 150 miliard korun.
V první chvíli téma hazardu Babišovi posloužilo k zakrytí nepříjemného odéru, který vznikl poté, co se veřejnost dozvěděla, že téměř třetinu (8 z 27) tendrů Lesů ČR vyhrála Babišova firma. Na velké lamentace nad gigantickým střetem zájmů ministra financí, šéfa Agrofertu a majitele (a mentora) klíčových českých médií (to platí i pro veřejnoprávní televizi) - to vše v jedné osobě, pak nezbyl čas.
Jako obvykle – Babišovi marketingoví kreativci vložili do rukou ministra financí skvělé mediální téma. Veřejnost chce zákaz či silnou restrikci hazardu. Všimněme si, jaké se u tohoto tématu mezi českou politickou elitou s výjimkou Babiše rozhostilo ticho. Čím to asi bude, že tradiční politické strany k tomuto tématu, o němž Babiš otevřeně a nahlas hovoří, nic neříkají… Proč tomu tak asi je?
Proč se v médiích objevují spíše anonymní hlasy politiků jiných stran, mimo Andreje Babiše, včetně politiků ČSSD, kteří říkají: nic proti Babišovu návrhu, ale snižme navržené navýšení daňových sazeb u jednotlivých segmentů hazardu, pochopitelně výrazně pod úroveň navrženou ministrem financí. Politici z tradičních považují za svou svatou povinnost zachraňovat výherní průmysl… Téma hazard vytáhli marketingoví experti Andreje Babiše zkrátka skvěle. Babiš na něm politicky rozhodně vydělá.
Lídři tradičních politických stran mohou být z minulosti zainteresovaní na zachování statu quo při zdanění hazardu. Tedy, pokud možno nic v této oblasti neměnit, hlavně neměnit zdanění. To je ovšem před českou veřejností zcela neobhajitelná pozice. Andrej Babiš kromě toho slíbil přinést do státní pokladny vyšším zdaněním hazardu šest miliard korun. Tři miliardy z toho prý získá český sport. Zkrátka, Andrej Babiš makající a bojující za zájmy drobného českého člověka a sportovců…
A pokud budou jeho političtí oponenti hájit dosavadní pozice, postarají se již česká média (ta Babišova i ta spřátelená) o to, aby jeho političtí oponenti ztratili politické body a hnutí ANO ještě posílilo.
Babišova marketingová akce je tedy víceúčelová. Získá do státní kasy hezkých pár miliard, které vytřepe z výherního průmyslu. Část z nich Babiš přešoupne do nedostatkem peněz strádajícího českého sportu, což stoprocentně ocení šéfové českého sportu, kteří to budou stále připomínat statisícům organizovaných sportovců. Ještě k tomu však Andrej Babiš může ukázat – pokud jeho návrhy nebudou ostatními parlamentními stranami podpořeny – na zkorumpovanost dalších politických stran.
V téhle partii zkrátka Babiš nemůže prohrát, i když by při hlasování o tomto zákonu třeba i prohrál ve Sněmovně. Na konto svého hnutí tak i tak získá další politické body. A než lídři ostatních parlamentních stran pochopí, o co jde, budou politicky na lopatkách. A čím déle se toto téma bude udržovat v médiích, tím lépe pro Babiše.
Kde by odvaha Andreje Babiše přinesla státu ještě více peněz?
V posledních pěti letech, charakteristických díky pravicovým vládám stagnací a poklesem české ekonomiky, odcházely do zahraničí na konta mateřských společností obrovské částky v dividendách:
Jak je vidět z tabulky, za pět let z ČR do zahraničí odešlo v dividendách více peněz, 1363 mld. Kč nežli kolik je výše ročních příjmů českého státního rozpočtu. Např. na rok 2015 byly příjmy státního rozpočtu plánovány částkou 1119 miliard korun. Objem odváděných dividend je prostě obrovský.
Vesměs se u firem odvádějících dividendy jedná o dceřiné firmy zahraničních společností, z nichž mnohé získaly oligopolní charakter v určitém odvětví (ostatně jako český Agrofert v potravinářství), a to často na úkor malých a středních českých firem a pochopitelně zejména spotřebitelů. Jen z bankovního sektoru loni do zahraničí odteklo třicet miliard korun.
Je proto nejen rozumné, ale také i plně morálně ospravedlnitelné, aby v zemi jistá část u nás vytvořených zisků (např. 50–60 miliard korun) zůstávala a neodplývala většinou do mnohem bohatších zemí, jimž to vylepšuje platební bilanci.
Zkrátka, pokud se chce Andrej Babiš vydat cestou eliminace ročních deficitů a rychlého snižování strukturálního deficitu (vlastně o tom ale vůbec nehovoří), navrhne zavedení druhé sazby daně z příjmu právnických osob a uplatní ji vůči největším firmám oligopolního charakteru. Z tohoto hlediska je boj proti hazardu, resp. vytřepání pár miliard z výherního průmyslu důležitou, ale spíše epizodní záležitostí. Silné firmy, většinou s mezinárodním zázemím, to je jiná váhová kategorie, nežli veřejností nenáviděný výherní průmysl.
